Soudíme-li, že je na naší politické scéně málo žen, většinou to vyplývá jen z pouhého početního srovnání. Taková čísla ale nic neříkají. V politice potřebujeme především schopné lidi, na ostatním tolik nezáleží. Opravdu nezáleží?

Vstupovala jsem nejprve do manažerských funkcí a později do politiky jako asi mnoho žen přede mnou: nejprve jsem dostala prostor v poněkud zapadlých a problematických oblastech. Nejspíš abych se poučila a možná - jak mi někteří později doporučovali - abych se vrátila k plotně. Nejsem ten typ, který se v těžkostech vzdává. Zvládla jsem to a ve volných chvílích jsem se vyrovnala i s tou plotnou. Byla to pro mne velká škola. Viděla jsem, jak mě podceňují, a jak se s tím později vyrovnávají.

Staré politické úsloví říká: “politics makes strange bedfellows”. Těžko se mi to překládá doslova, ale v podstatě to znamená, že nikdy nevíš, s kým tě nakonec politika spojí a že to někdy může být spojenec velmi podivný, nečekaný. Je to hluboká pravda a proto jsou někdy neústupní a militantní postoje v politice prostě neúspěšné. Není – a ani by nikdy nemělo být - vyloučené, že politický protivník bude mít dobré nápady a kvalitní názory. Neuznat to, znamená proměňovat politiku v politikaření, a to je začátek konce.