Mezi lidmi, kteří skončili na dlažbě s holýma rukama je dost řemeslníků, středoškoláků i vysokoškoláků. O vše, co vytvořili, přišli. Živí se sběrem kovů, papíru, příležitostnými pracemi nebo žebrotou. Spí, kde se dá, mrznou a déšť je často promáčí skrz naskrz. Stejně by ale většina z nich neměnila.

Při rozhovorech s „oběťmi“ současného režimu jsem byl zprvu překvapen odpověďmi bezdomovců, ale brzy mi vysvětlili, proč se nemají zájem vrátit do společnosti lží, násilí, korupce a podvodů. Když slyšeli „právní stát“ pustili se do smíchu a nebyli k zastavení.

Stát je podle nich dobrovolné společenství občanů, kteří si svými příspěvky zajišťují bezpečnost a služby, které potřebují společně. Státem nemůže být spolek volených politických ekvilibristů, kteří rozdávají vybrané peníze na daních cizincům, svým kamarádům a těm, kteří jim dají úplatek.

Vrátit se do znovu společnosti? Chvíle zadumání a následně odpověď: