Od tragických událostí z 11. září 2001 uplynulo 20 let. Mnozí z nás si určitě vybaví, kde byli a co zrovna dělali, když se dozvěděli o osudu unesených letadel. Byl to neblahý historický předěl, který spolustvořil svět, ve kterém dnes žijeme.

Když se zamyslím nad odkazem 11. září, ukázalo nám - byť velmi bolestivě - jednu věc: nepřítele si nevybíráme, přátele ano. Útok na Světové obchodní centrum, Pentagon a další cíl, který se teroristům nepodařilo zasáhnout jen díky hrdinství pasažérů na palubě, znamenal útok na celou Severoatlantickou alianci. Právě jako členové NATO jsme se zavázali, že útok na jednoho z nás budeme považovat za útok na všechny a spolu budeme bránit naši bezpečnost a toho slibu jsme dostáli.

V uplynulých téměř dvou letech si armádu spojujeme hlavně s její klíčovou rolí ve zvládání pandemie, obstála ale i v těžkých zkouškách na zahraničních misích. A my nesmíme na jejich nasazení zapomenout.