Nejprve šlo o politickou korektnost, na níž navazovala inkluze, hnutí MeToo, a podpora nejrůznějších menšin označovaná jako boj proti systémovému rasismu. Jeho tváří se stalo uskupení Black Lives Matter (BLM), které vneslo do zvolna se rozbíhajícího anticivilizačního neomarxistického hnutí slušnou dávku násilí.

Po více než šedesáti letech tak vzkřísili přízrak Maovy kulturní revoluce, když oprášili osvědčené čínské způsoby umlčování oponentů. Jen je přejmenovali na cancel culture. Ta mimo jiné zahrnuje strhávání a vandalizování soch spojených s historií jak Spojených států, tak Evropy. Pokrokáři to vzali důkladně od počátku novověku – jejich zášť se nezastavila ani před sochou Kryštofa Kolumba. Evropská civilizace a její tvůrci, příslušníci bílé rasy, se dle jejich názoru provinili neodčinitelnými dědičnými hříchy rasismu, kolonialismu a otrokářství. Běloši mají rituálně vyjadřovat svou historickou vinu tím, že budou před lidmi tmavé pleti poklekávat, respektovat, že nemají být přítomni na jejich shromážděních, že nesmějí překládat básně černých autorů nebo klást otázky starostce s africkými předky.