Samozřejmě dobře vím, že dvacátá léta 21. století začnou až 1. ledna 2021, jenže v našem letopočtu stále chybí rok nula, takže opakovaně všechna výročí spojená s kalendářem slavíme o rok dříve.

Jako třeba vstup do třetího tisíciletí 1. 1. 2000, protože tím rozhodujícím momentem byla magie čísel, nikoliv správná chronologie. Využiju tedy tohoto zaběhaného zvyku a pokusím se zamyslet nad tím, co nám přicházející třetí dekáda našeho století přinese.

Svět do ní vstupuje obtěžkán starými nevyřešenými konflikty a nejistotami, z nichž některé budou právě příští rok kulminovat. Za nejnebezpečnější z nich považuji studenou občanskou válku ve Spojených státech, která vyvrcholí v listopadu v prezidentských volbách. Neklid, který již způsobila za poslední čtyři léta v mezinárodních vztazích, bude pokračovat, protože politická nestabilita a omezená možnost vládnutí v nejmocnější zemi světa ovlivňuje jak politiku spojenců USA uvnitř NATO a EU, tak protivníků, zejména Číny. Ta se stane nejen nejsilnější světovou ekonomikou, ale hlavně vojenskou velmocí, navíc s Ruskou federací jako spojencem.

Pokud jde o evropský kontinent jako celek, tak se obávám toho, že největší problémy v následujících deseti letech bude mít Evropská unie. Přibližně stejnou měrou se na tom budou podílet problémy vnitřní politiky spojené s programem uhlíkové neutrality a vnější hrozby. Zatím vidím tři hlavní, pravděpodobně vzájemně propojená rizika.

To první představuje prudké zhoršení vztahů s Ruskou federací, ke kterému dojde hned v prvních měsících příštího roku před oslavami 75. výročí konce II. světové války. Předznamenalo to Usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy přijaté Evropským parlamentem 19. 9. 2019, které tvrdí, že zahájení II. světové války umožnila a zavinila německo – sovětská smlouva o neútočení z 23. srpna 1939. Dá se proto očekávat, že se záhy objeví nový výklad dějin, který zpochybní podíl Sovětského svazu na porážce nacismu, bude klást rovnítko mezi německou a sovětskou totalitou, zdůrazní sovětskou okupaci východní Evropy, a místo o vítězství v roce 1945 bude více zdůrazňovat Maďarsko 1956 a Československo 1968. Dojde také k faktické rehabilitaci všech východo- a jihoevropských spojenců hitlerovského Německa jako zasloužilých bojovníků proti stalinské totalitě. Česká republika se v tomto novém trendu hrdě zařadila po bok Ukrajiny, Pobaltí a Balkánu.