Letošní 75.oslavy Dne vítězství původně měly být docela přelomové, protože u západních hranic Ruské federace velení NATO naplánovalo největší vojenské cvičení od skončení Studené války.

Kromě manévrů, které se nakonec kvůli koronavirové pandemii neuskutečnily, se průběžně odehrávala již od podzimu loňského roku celá řada doprovodných operací v členských státech na východě Evropy. Jejich cílem bylo vyostření vztahů s Ruskou federací. Proto se zaměřily na revizi historie Druhé světové války.

Prvním krokem se stala zářijová rezoluce Evropského parlamentu k paktu Molotov - Ribentrop, která obvinila Sovětský svaz z rozpoutání nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva. Na tento nový pohled na dějiny letos navázalo vyjádření Evropské komise, která konstatovala, že koncentrační tábor v Osvětimi osvobodila spojenecká vojska, nikoliv tedy Rudá armáda a maršál Koněv. Kolem něho se již od 21. srpna 2019 schylovalo k další psychologické operaci s jeho pomníkem v Praze 6. Úkol byl jasný, socha musí zmizet  ještě před výročím.

Inu, když se revidují dějiny, většinou se to týká symbolů. Jedny se bourají, druhé zase staví. Praha se nechtěla nechat zahanbit Ukrajinou a Pobaltím, takže kromě odstranění sochy maršála, postavila v Řeporyjích památník příslušníkům Ruské osvobozenecké armády - tzv. Vlasovcům. Jako výraz vděčnosti za pomoc Pražskému povstání. Komunálním politikům nijak nevadilo, že staví pomník příslušníkům SS, ani to, že Vlasovci proti Sovětům a Stalinovi bojovali jeden jediný den. Jinak prosluli jako váleční zločinci v Bělorusku, Polsku, na Ukrajině a nakonec i v Československu.