Bouřlivé protesty proti policejní brutalitě se z Minneapolisu rozšířily nejen do 150 měst v USA, ale také do Evropy.

Neměly všude stejný průběh, někde se rabovalo více, jinde méně či vůbec. Budeme-li hledat jejich společného jmenovatele na obou kontinentech, asi paradoxně najdeme odsouzení otrokářství, bělošského rasismu, koloniální minulosti a hluboké omluvy za existenci evropské civilizace jako takové. Někdy to mělo formu pokleknutí lidí bílé pleti před lidmi s tmavě zbarvenou pokožkou. Ústředním sloganem protestů proti rasismu bylo (ve své postatě rasistické) heslo Black lives matter – na černých životech záleží.

Pominu situaci ve Spojených státech, kde minimálně od minulých prezidentských voleb probíhá studená občanská válka, která občas balancuje na hraně horkého konfliktu. Z hlediska Evropské unie však můžeme vidět velmi podobný vývoj personálně podněcovaný spíše z vnějšku (masivní migrace z Asie a Atriky), ale ideologicky vyfutrovaný levicovými pokrokáři. Ti sice nemohou obvinit evropské národy z otrokářství (a do posledního dolaru vyčíslit finanční újmu jako u Afroameričanů), zato však zdůrazňují dva dědičné hříchy – kolonialismus a průmyslovou revoluci, která zdevastovala celý svět.