V tomto případě nemám na mysli propagandistické zdůvodnění tohoto typu vzdělávacího procesu, ale jeho praktické provedení.

To ve svých důsledcích znamená, že tempo, rozsah a kvalita výuky se musí přizpůsobit těm nejméně motivovaným, nejpomalejším, ale také nejagresivnějším žákům ve třídě. Protože nejdůležitější princip inkluze představuje zásada „rovných příležitostí“, nelze z třídních kolektivů nikoho vyjmout.

Když sleduji události letošního léta v USA, které probíhají pod záminkou boje proti rasismu, mám pocit, že školní inkluze v podobě, kterou zavedli u nás v České republice, je přípravou na zásadní změnu západní civilizace. Přichází báječný nový černobílý svět, v němž bílá barva pleti bude už navždy znamením hanebné minulosti, se kterou se musíme rozejít, třeba i násilím. A hlavně důsledně. Proto černí revolucionáři a jejich spojenci z akademické sféry začínají označovat instituce, vědecké obory a kulturní odvětví provinilé bílým rasismem.