Za 18 let našeho členství je to již podruhé, kdy se česká vláda musí vypořádat s tímto dosti náročným úkolem. V roce 2009 při naší premiéře bychom našli prvé shodné rýmy. Předsedou vlády byl tehdy Mirek Topolánek z ODS a prvním úkolem našeho půlročního vedení EU bylo moderování plynové války mezi Ruskou federací a Ukrajinou, která začala hned po prvním lednu.

Musím ocenit, že tento úkol česká vláda zvládla se ctí. Záhy se však projevila její vnitřní slabost – po osmi letech hegemonie ČSSD šlo o pravicovou vládu, která se opírala o křehkou většinu ve Sněmovně a již před polovinou evropského předsednictví překvapivě neustála celkem náhodné hlasování o nedůvěře. Vše tenkrát směřovalo k předčasným volbám, které se však po překvapivém zásahu Ústavního soudu nekonaly. V roce 2010 sice volby vyhrála sociální demokracie, ale pravicová koalice v čele s ODS získala 118 mandátů a premiérem se stal Petr Nečas. Přes tuto drtivou převahu nedovládl až do konce čtyřletého období a jeho vláda padla po zásahu protikorupční policie v červnu 2013.

Do veršů tohoto Twainova sonetu pak hezky zapadají parlamentní volby z podzimu loňského roku, v níž sice nejvíce hlasů voličů obdrželo hnutí ANO bývalého premiéra A. Babiše, ale Pětikoalice v čele s ODS po překvapivém výnosu Ústavního soudu získalo 108 mandátů, Petr Fiala se tak po osmi letech stal premiérem pravicové vlády. V únoru letošního roku začala po vpádu ruských ozbrojených sil válka mezi Ruskou federací a Ukrajinou. Válka opravdová, v níž paradoxně zemní plyn teče přes Ukrajinu bez problémů. Zkrátka rýmy se hezky poskládaly.