To má několik aspektů s přesahy z minulosti do budoucnosti. A samozřejmě viníky, ovšem také řešitele problému, a tento stav bych rozhodně za problém označil. Je dobré si pojmenovat nejdříve samotné zhnusení. Myslím tím stav, ve kterém zájem o aktivní účast v politické práci na jakékoli úrovni stále klesá. Potvrzuje to i nedávno uvedený výzkum Hodnoty, postoje, chování, který prováděl v rámci European Social Survey Sociologický ústav Akademie věd. Antivýchodisko, čili to, co hraje proti zájmům občanů republiky, je pak stav, kdy jednotlivec jen mávne rukou, možná nadává někde mezi známými, ale nechá všechno v politické rovině běžet, ačkoli zná fakta. Já naprosto rozumím té znechucenosti, pocitu, že nelze nic změnit, ale pokaždé říkám, že to není tak úplně pravda, že bychom byli naprosto bezmocní.

Prvně je třeba říci, nezájem o politickou scénu postupně pomohla vytvářet jedna politická moc za druhou, zejména se jí to dařilo při různých nejenom korupčních kauzách, které následně pronikaly přes média na světlo světa. A těžko říci, co je ještě skryto pod povrchem. Je samozřejmě také opačnou otázkou, kolik mediálních kauz bylo nadhodnocených, co se týče obsahu i šíře prostoru v médiích, uměle vytvořených politickými protivníky, či jinými zadavateli, přičemž ani tyto pseoudoudálosti nepřidaly na důvěře v politiku jako takovou. Zásadní ovšem je, že základní kámen problému znechucení byl skutečně v politických silách.

Čím více běžných lidí, kteří na to neměli žaludek, vzdávalo svůj boj, náš boj, proti politice, které nejde o veřejné blaho, tím se vše v rozšiřující spirále více točilo právě směrem ke znechucení. Mnoho politiků vidělo, jak je snadné dosáhnout krátkodobých cílů, dlouhodobé nebyly tak zajímavé. Často pro své vlastní potřeby dokázali bořit i silné ideály. Člověka pak snadno napadá, zda snad dokonce to zhnusení politikou není náhodou dílem promyšleným a chtěným, ve kterém ve výsledku nikdo krom držitelů otěží nebude stát v cestě zaběhnutým kolečkům celého systému. Osobně tomu nevěřím, ale ať je pozadí jakékoli, ukazuje nám morální marasmus.