No považte, vždyť poslední velké projekty, které pomohly zjednodušit každodenní kontakt nás občanů s úřady, prosadila v dnes již polozapomenutých dobách vláda Mirka Topolánka. Byl to CzechPOINT, který dnes už bereme jako samozřejmost a díky kterému si můžeme snadno a rychle vyřídit například výpis z rejstříku trestů nebo ověřit podpis. A pak samozřejmě datové schránky, které usnadňují úřední komunikaci zejména firmám.

A od té doby ticho po pěšině

Přitom už dávno jsme mohli a měli mít například CzechPOINT@Home, službu, která by nám umožnila vyřídit podstatnou část úředních agend z pohodlí našeho domova. Místo toho se stát převážně soustředil na marginální projekty a vytváření všemožných databází.

eGovernment tak začíná připomínat mytického Leviathana nebo Velkého bratra z Orwellova románu 1984. Středobodem jeho zájmu není zlepšování služeb pro občany, ale sběr dat o občanech, jejich buzerace a konečném důsledku omezování lidské svobody.

eGovernment nesmí být nástrojem státní buzerace

Krystalickým příkladem uvedeného je EET. Uvaluje se nová povinnost, sbírají se další data, najímá se a platí přibližně 300 nových státních úředníků, budují se rozsáhlé a drahé informační systémy. Celkové náklady státu činí jen v prvním roce 870 miliónů korun. Podnikatelé ze svých kapes podle kvalifikovaných odhadů vynaloží další tři miliardy.