Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegové, kolegyně.
Státy se udržují těmi ideály, z kterých se zrodily. Už jsme to tady slyšeli, i když se to opakuje tak často, že se z tohoto sousloví stává i klišé. Přesto pořád platí a platit budou dál, protože když platit přestala, já doufám, že platit budou dál, když přestala, vznikla druhá Československá republika se všemi svými nedostatky, se všemi svými popíráními právě těch ideálů. Pokud zanikne první polistopadová republika tím, že se zase odchýlíme od těch zásad, na kterých byl položen 17. listopad a události návratu svobody a demokracie do Československa, pak vznikne druhá polistopadová republika. A to bych si vůbec nepřál.
Myslím, že si musíme také připomenout to, že Československá republika vznikala za situace, kdy Československo bylo státem mnohonárodnostním, státem z kterého Masaryk chtěl udělat takové Švýcarsko, kde bude politický československý národ, který bude obsahovat Čechy, Němce, Slováky, Maďary, Poláky a další národnosti. To se úplně nepovedlo, nicméně pořád platí Masarykovo ne Ježíš, ale Caesar, což znamená, že demokrat musí mít také nějaké morální principy, morální hodnoty, že se musí rozhodovat věcně, ale také zásadově, nikoliv pouze sahat po moci, která se pak stává jenom tím nikoliv prostředkem, ale tím, o co tady jde, o jejíž dosažení jde. A to je myslím velmi důležité, abychom si vždycky uvědomovali, že Ježíš ne Caesar, je vždycky pokušení jednotlivých politických stran a vůdců, aby se dali do situace, která bude jednoznačným způsobem vyplývat z toho, že tady máme někoho, kdo rozhoduje za nás, kdo všechno řídí.
Jsem přesvědčen, že náš moderní československý stát se zrodil proto, aby tady byla svoboda, aby tady byla spravedlnost. A k tomu ideálu vždycky musíme tíhnout. První, druhý, třetí odboj, všichni tito lidé, kteří se zasloužili o to, že jsme měli demokratickou republiku a nyní zase máme, si zaslouží naši úctu a náš vděk. Všechny ty oběti nesmějí být marné. A nesmějí být marné právě tím, že nedopustíme, aby se i ideály toho, jak se vrátila svoboda do Československa, byly pošlapány. Aby místo lásky a pravdy vítězila lež a nenávist.
Demokracie, jak ji chápe Masaryk, v sobě musí obsahovat humanitu, vysokou morálku, kritické myšlení, občanskou společnost, svobodná média. Demokratické instituce bez obsahu se stávají jenom prázdnou slupkou. Masaryk věděl, že je potřeba demokraty, a proto také věděl, že je potřeba, aby se dělala opravdová demokratická lidová politika. My teď máme úplně jinou situaci, jsme začlenění v NATO, v Evropské unii, a z tohoto hlediska musíme také daleko více využívat možností, které máme. Masaryk i Havel dali naší republice mezinárodní rozměr a jsem přesvědčen, že přesto, že ani jeden nebyl neomylný, přesto, že ani jeden se nevyvaroval chyb, přesto nám musejí být pořád vzorem.
To poslední, co bych chtěl říct k odkazu 28. října, je, že mezi vlastenectvím, láskou k vlasti a humanitou není rozpor. Ovšem mezi moderním nacionalismem a humanitou bývá, jak říkal Masaryk. A to je bohužel aktuální i dnes, protože láska k vlasti, to znamená láska k vlastnímu národu ale neznamená nenávist k jiným.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
