Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegové, kolegyně.

Státy se udržují těmi ideály, z kterých se zrodily. Už jsme to tady slyšeli, i když se to opakuje tak často, že se z tohoto sousloví stává i klišé. Přesto pořád platí a platit budou dál, protože když platit přestala, já doufám, že platit budou dál, když přestala, vznikla druhá Československá republika se všemi svými nedostatky, se všemi svými popíráními právě těch ideálů. Pokud zanikne první polistopadová republika tím, že se zase odchýlíme od těch zásad, na kterých byl položen 17. listopad a události návratu svobody a demokracie do Československa, pak vznikne druhá polistopadová republika. A to bych si vůbec nepřál.

Myslím, že si musíme také připomenout to, že Československá republika vznikala za situace, kdy Československo bylo státem mnohonárodnostním, státem z kterého Masaryk chtěl udělat takové Švýcarsko, kde bude politický československý národ, který bude obsahovat Čechy, Němce, Slováky, Maďary, Poláky a další národnosti. To se úplně nepovedlo, nicméně pořád platí Masarykovo ne Ježíš, ale Caesar, což znamená, že demokrat musí mít také nějaké morální principy, morální hodnoty, že se musí rozhodovat věcně, ale také zásadově, nikoliv pouze sahat po moci, která se pak stává jenom tím nikoliv prostředkem, ale tím, o co tady jde, o jejíž dosažení jde. A to je myslím velmi důležité, abychom si vždycky uvědomovali, že Ježíš ne Caesar, je vždycky pokušení jednotlivých politických stran a vůdců, aby se dali do situace, která bude jednoznačným způsobem vyplývat z toho, že tady máme někoho, kdo rozhoduje za nás, kdo všechno řídí.