Jsem rád, že zde mohu vystoupit. Že mohu vystoupit před studenty zde na Václav Havel Center for Human Rights and Democracy. S velkým potěšením jsem přijal pozvání ředitele tohoto centra Martina Palouše.

Vy představujete novou generaci. Generaci, která přebere otěže ve světě, který není ani trochu jednoduchý, ani trochu bezpečný. Přesto, nebo spíš právě proto, že globální aréna dneška postrádá onu jasnou dichotomii zápasu dvou bloků. Před čtvrt stoletím se mohlo zdát, že svoboda a demokracie definitivně zvítězily. Že nastal konec dějin. Historický triumf západních liberálních idejí. Že všechny neliberální alternativy byly definitivně poraženy.

K ničemu takovému však nedošlo. A byl to právě architekt pádu železné opony, vítěz nad sovětskou "říší zla" a strůjce vítězství Západu ve studené válce, prezident Ronald Reagan, kdo řekl prorocká slova: "Svoboda není nikdy dále než jednu generaci od vyhubení." Ano. I vy budete muset svést svůj vlastní boj o svobodu. Tak, jako jej Američané svedli v době Washingtonově, v době Lincolnově, v době Martina Luthera Kinga. Jako jej společně vedli prezidenti Wilson a Masaryk, Bush a Havel. Tak, jako jej vedou miliony lidí v různých částech světa po tisíce let.

Výzvy, které stojí před dnešními politiky a které stojí i před vámi, jsou jiné než ty, před kterými stáli milovníci svobody před třiceti lety. Tehdy zde byl jasný nepřítel. Silný nepřítel. Přesto padl. Zeď byla zbořena. Byl to však jen začátek nové éry. Ne onen prorokovaný "konec dějin". Co se od pádu železné opony změnilo? Staré hrozby vyklidily prostor novým hrozbám. Asymetrické konflikty nám daly poznat nepřítele, kterého lze porážet, ale je těžké ho definitivně porazit. Islámský terorismus je už patnáct let nikoliv vzdáleným nebezpečím, ale nechtěnou součástí našich životů. Masivní migrační pohyby, ať už zaviněné válkami a terorem, bídou, špatnými vládami či suchem, se staly fatální civilizační hrozbou. A testují naši schopnost dostát našim vlastním principům.

Přesun hospodářské, a tím i politické moci postupně zbavuje Západ jeho dominance, a svět tak musí znovu řešit otázku globální rovnováhy a bezpečnosti. Nově nastupující ekonomická velmoc Čína a znovu asertivní Rusko se nechtějí smířit s podřadnými rolemi. Moskva, stejně jako všechny revizionistické režimy v minulosti, trpí svým vlastním "versailleským syndromem" a chce se vrátit coby mocné impérium. A na scénu vstupují další regionální mocnosti: Indie, Brazílie, Jižní Afrika...Bude nutné - ať se nám to líbí či ne - zapojit všechny tyto země do nového multipolárního světového řádu. K těmto vnějším hrozbám se připojují i vnitřní problémy Západu. Dlouhá léta relativního míru a bezpečí sebrala zejména Evropanům vůli k obraně. Pokud by nyní v USA zvítězil izolacionismus, tak jako ve 20. či 30. letech, byla by to pro starý kontinent katastrofa. Dlouhá ekonomická krize vyostřila sociální napětí a ochromuje akceschopnost vlád přijímat státnická, nepopulistická opatření. Demografický deficit a s ním spojené stárnutí populace vyspělé země dále oslabuje. Všechny tyto vnější a vnitřní hrozby mají důsledky. Naše svoboda je znovu a znovu podrobována novým a novým testům pevnosti. Oněmi testy jsou zejména: Volání po omezení občanských svobod v zájmu bezpečnosti. Obnovování hranic a stavění zdí. Sílící strach z "těch druhých", z těch jiných. Protekcionismus, nacionalismus a izolacionismus. Frustrace z neúspěchu snah prosadit svobodu v muslimském světě. Neschopnost se efektivně postavit ruské agresi na Ukrajině. Panika z úspěchů Islámského státu a pronikání radikálního islámu na Západ. Despekt k liberální demokracii a rostoucí obdiv po vládě pevné ruky a silném vůdci. Svoboda je zkrátka v dnešní době vystavována mnoha výzvám.