Když 1. republika v roce 1929 slavila svatováclavské milénium, silně si připomínala právě skutečnost, že kníže Václav náš stát nasměroval pryč od Byzance a směrem k Západu. Sám T. G. Masaryk pojal tento svátek jako obranný, jako ukázku schopnosti republiky hájit svoji svébytnost a nezávislost. O sv. Václavovi mluvil jako o knížeti míru, ale zároveň vládci, který bránil a ubránil existenci přemyslovského státu.

Sv. Václav je patronem české země právem. Po více než tisíci letech můžeme plně ocenit jeho prozíravé rozhodnutí. Západ znamená lidská práva a svobody. Právní stát a vládu práva. Ekonomickou svobodu a prosperitu. A v neposlední řadě mír a bezpečí. To vše ovšem neplatí automaticky. Ale právě a jen do té doby, dokud trvá západní civilizace. Jsme skutečně připraveni ji hájit?

Každý pád začíná zradou hodnot. Naše civilizace je dostatečně bohatá, abychom se nemuseli bát skutečného nedostatku a bídy. Je dostatečně silná, abychom nemuseli mít strach z přepadení a vojenské porážky. Ale jsme na tom stejně dobře duchovně? Jsme připraveni bránit naše principy a hodnoty? Protože náš blahobyt a bezpečí stojí na těchto hodnotách a principech, ne obráceně.

Hodnoty nejsou luxus, který si dovolíme, když se nám daří dobře. Naopak. Jen díky tomu, že naši předkové (jimž se dařilo daleko hůře, než dnes nám) se po staletí drželi civilizačních hodnot Západu - křesťanské morálky, římského práva, antické filosofie a z nich vyrůstajícího volného trhu a parlamentní demokracie - jsme dnes tím, čím jsme a můžeme žít tak, jak žijeme.