Přijal jsem nabídku být koaličním kandidátem ČSSD a SZ na Praze 6, protože vidím ve spolupráci sociálně demokratických a zelených stran nejnadějnější směr vývoje demokratického reformismu v době, kdy rozhodující otázkou jsou dopady lidských aktivit jak na druhé lidi, tak na planetu Zemi. Dvacáté století bylo stoletím „rudé otázky" – vztahu kapitálu a práce, spravedlivé dělby o rostoucího bohatství, které přinesla průmyslová revoluce. Naléhavost této rudé kauzy tragicky rozdělila levici na totalitní a demokratickou: ta totalitní řešila rudé kauzy rudým právem – revolučním popřením liberálního státu; ta demokratická řešila rudé kauzy v rámci liberálního státu a obohatila tak demokracii o umění demokratického reformismu – umění měnit společnost pomocí konsensuálních reforem.

Myslím, že nadcházející století je stoletím „zelené otázky" – nového „kategorického imperativu", kterým je nutnost dát ekonomickému růstu lidský smysl, jinak se stane ničivou silou, jak dokazuje třeba globální změna klimatu. Zelené strany jsou dnes v podobné historické situaci jako strany sociálně demokratické v minulém století: Je možné smířit naléhavost „zelené kauzy" s institucemi liberálního státu, je liberální demokracie schopna být rámcem systémových změn, které zelená kauza vyžaduje? My Češi máme štěstí, že můžeme v tomto ohledu navazovat na významné dílo česko-amerického filosofa Erazima Koháka, velkého představitele „zeleného socdemáctví".