Kvalita lidského zdraví je provázána se sociálním začleněním člověka do společnosti. K tomu, jak přistupujeme ke svému zdraví, přispívá mnoho proměnných - úroveň vzdělání, výchova, povahové vlastnosti, ale také lokalita bydliště, etnicita, či zařazení na tak zvaném společenském žebříčku. Prokazatelnou roli v tom, jak je člověk schopen vnímat své zdraví a pečovat o něj, hraje celá škála vědomostí, jejichž hloubka je přímo úměrná míře sociální integrace člověka.

Mezinárodní i české studie ukazují, že existují zásadní nerovnosti v míře těchto vědomostí, dovedností a možností; hovoříme o takzvané zdravotní nerovnosti mezi sociálně vyloučenými obyvateli a majoritou. Přesně tato tématika, v České republice pohříchu zatím nová, byla tématem konference Zdraví a sociální začleňování, která se uskutečnila koncem června v Praze. Odborníci, kteří působí v oblasti zdraví a sociálního začleňování, v ní spolu diskutovali, jak přispět k efektivnějšímu zlepšování kvality veřejného zdraví lidí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením.

Není náhodou, že největší zdravotní nerovnosti jsou zaznamenány v severočeských, západočeských a moravskoslezských lokalitách. Například Ústecký kraj má dlouhodobě nejhorší vývoj úmrtnosti na zhoubné nádory v České republice, nejvyšší kojeneckou a novorozeneckou úmrtnost i počet potratů na počet narozených dětí v kraji.