Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové,

asi toho máme všichni už dneska poměrně dost, tak já se pokusím nebýt příliš dlouhý, i když by se o tom dalo asi povídat poměrně dlouze. Jenom k tomu, co tady zaznělo v proslovu přede mnou, upozorňuji, že voda je od římského práva věcí ničí, resp. statkem veřejným, a teprve v nějakém okamžiku se stává případně vlastnictvím, ale rozhodně to není tak, že by došlo k nějaké privatizaci vody. To je prostě absolutní nepochopení práva.

Druhá poznámka. Bylo tady řečeno, že ty návrhy byly předloženy před rokem. Ano. Byly předloženy před rokem, kdy jsme měli extrémní sucho a horko. Teď máme extrémní zimu a extrémní deště. Tak jenom tak, abychom občas se nedostávali do situace, že řešíme něco příliš aktuálního. Chtěl bych k tomu říct, že ty návrhy mají jistě nějakou vnitřní logiku, ale buďme opatrní na dobré úmysly, kterými jsou dlážděny cesty do pekel.

Já podporuji všechny rozumné úpravy běžných zákonů, které směřují k tomu, abychom zadržovali vodu v krajině, abychom lépe hospodařili s vodou v krajině a další věci. Ale mám jednu prosbu. V souvislosti s vodou mi na Ústavu nesahejte. Nechme Ústavu na pokoji. Anebo pokud, tak až po nějakých dlouhých a naprosto zásadních a jasných diskusích, co má být tím skutečným cílem. Ono některé ty výhrady řekla již vláda ve svých stanoviscích. A každý ten návrh k tomu přistupuje trochu jinak, takže to není tak jako úplně triviální. Dokonce ani ta sloučená rozprava... To, že se to všechno teoreticky týká ochrany vody, tak já myslím, že nad každým článkem Ústavy se má rozmlouvat dlouze a důkladně. A že se pak tady vezme dohromady Listina práv a svobod a právo na vodu a na druhé straně se přihodí vlastnictví a další věci.

Ale ve stručnosti, proč navrhnu ve všech třech případech zamítnutí těchto návrhů zákonů, nikoli jenom vrácení k přepracování. Zamítnutí, protože všechny tři pokládám za naprosto nevhodné.