Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážený pane poslední osamělý ministře, dámy a pánové, mnohé už bylo řečeno o celkovém zaměření návrhu zákona, o problémech, které s tím vznikají. Já jsem se na něj ještě s dovolením podíval lehce řekněme po oné právní stránce a myslím, že tam je spousta pikantérií, které, když budu teď paní ministryni citovat, tak že se shodneme na tom, že ten zákon není úplně zralý na schválení - bez ohledu na to, jestli je věcně správně, nebo věcně správně není.
Já bych chtěl za prvé poukázat na takové roztomilosti, že máme osobu v bytové nouzi, což je osoba, která je bez bydlení - v § 4. V § 5 máme definováno, co to je osoba, která je bez bydlení. A pak náhle máme, že zvlášť zranitelná osoba je ta osoba, která byla osobou, se kterou trvale bydlí, nějakým způsobem poškozena. No ale tak když je to osoba bez bydlení, tak asi s žádnou osobou trvale nebydlí. Možná že s ní někde žije na poli nebo někde jinde, ale těžko předpokládat, že se jedná o osobu, se kterou trvale bydlí, když žádné trvalé bydlení nemá. Ale takovýchhle lehkých absurdit si myslím, že tam bude mnohem víc a že bude velmi obtížné je z toho návrhu zákona vytahat a ukázat na ně.
Obecně vzato se obávám, že ten návrh je neuvěřitelně toho charakteru, že opět zaměstná spoustu úředníků. Budou se tvořit individuální plány podpory. Skoro bych řekl, že na každého jednoho chudáka špatně bydlícího, kterému chceme pomoci, budeme mít jednoho úředníka, který se o něj bude starat, a přitom ve skutečnosti těm skutečně potřebným v podstatě nemá žádnou šanci pomoci. Když se podíváme na to, co chceme po těch žadatelích, a předpokládáme... Já předpokládám, že žadatelé nemají být ti profesionálové, kterých máme v zemi také nemálo, kteří umí ze sociálního systému vysát cokoli, co je pro ně dosažitelné. To asi nemá být účelem. Odhadoval bych, že typickým adresátem této normy má být spíš starší pán či paní, kteří už se třeba v tom dnešním světě tak neorientují, bezdomovec, kterému chce nějakým způsobem pomoci, či osoba řekněme možná se sníženou inteligencí nebo sníženou sociální schopností vycházet, která se prostě z nějakého důvodu dostala do toho, že je bezdomovec nebo osoba bydlící mizerně. Ale pak po ní nemůžu chtít, že všechno musí být odevzdáno na předepsaném formuláři vydaném Ministerstvem práce a sociálních věcí. V případě, že to není odevzdáno na tomto předepsaném formuláři, tak ještě můžu mít zvláštní formu podání, která je v počítačové sestavě příp. v elektronické podobě, pokud ji ministerstvo zveřejnilo. No takhle fakt nikomu nepomůžu. A nebo se na tom budou živit zas nějaké velmi dobře živené neziskové organizace, které nebudou dělat nic jiného než zpracovávat podklady pro ty chudáky.
Stejně tak všechny ty podmínky, které jsou tam stanoveny, že do osmi dnů musí osoba, která spadne jednou do toho systému, nahlásit všechny změny, což bych řekl, že je podmínka, která je v podstatě obtížně splnitelná pro běžného normálního občana, po kterém to chceme, a vím o mnoha lidech, kteří tuto podmínku v mnoha případech opominou - z nejrůznějších důvodů - protože vás prostě nenapadne, že musíte do osmi dnů hlásit změnu pobytu nebo jakékoli změny údajů pěti orgánům České republiky - tak tohle chceme po osobách, o kterých se tváříme, že jsou v takové sociální situaci, že nemají šanci si sami pomoci a musí jim nějakým způsobem pomáhat stát, fond bydlení či obce. Místo toho, aby se řeklo - obec má pravomoc pomoci svým chudým, ať si s tím dělá, upřímně řečeno, co chce, nemusí mít všude tržní nájemné, nebudeme stíhat žádného starostu za to, že nedostatečně využívá svůj majetek, protože řekne občas nějakému chudému - vás tady necháme bydlet za menší peníze, tak vymyslíme systém, do kterého opravdu se dostat bych nepřál nikomu v téhle zemi - z hlediska hlášení množství toho, co o sobě ta osoba musí udat, co musí všechno strpět, aby mu kdokoli kdykoli, sociální pracovník, přišel do bytu, zkontroloval ho, zjistil, jestli je tam všechno v pořádku... Prostě stává se v podstatě méněcenným chovaným zvířátkem. Až po takové opravdu téměř až vtipnosti, o kterých jsem přemýšlel, proč je tam někdo napsal, práva a povinnosti pronajímatele. Tak mezi povinnostmi pronajímatele je, že pronajímatel je povinen zejména požadovat sociální nájemné. Já úplně nevím, co se tím myslí, co má být cílem tohohle ustanovení. Rozuměl bych - ale to je uvedeno jinde - že to nájemné musí být limitováno. Ale zase - je jeho povinnost požadovat takové nájemné? Budu-li starosta obce a řeknu si - tak ten chudák fakt nemá na to, aby mi platil, tak mu tři měsíce odpustím? To by snad mělo být v nejlepším případě právo pronajímatele, v žádném případě ne povinnost pronajímatele požadovat takové nájemné.
Osobně si musím klást otázku, jak k tak širokému sociálnímu systému přijdou lidi, kteří si na bydlení vzali hypotéku, případně k tomu, aby zajistili splácení hypotéky, si berou například i dvě práce.
Uznávám to, že sociální bydlení je nástroj sociální politiky v odůvodněných případech, ale neměl by vytvářet další nespravedlnost. Obávám se, že tento návrh dělá z ČR nebo z jejích obyvatel další chudáky. Když se totiž vrátím k tomu, jak široká bude cílové skupina, tak dokument RIA ke stávajícímu uvádí, že se to bude týkat zhruba 130 tisíc osob, které žijí v nevyhovujícím bydlení. Připočítává i běžné domácnosti, ve kterých jsou náklady na bydlení větší než 40 % započitatelných příjmů, to znamená dalších 350 tisíc osob, které dnes normálně bydlí. Jestli tomu dobře rozumím, zákon tedy počítá s cílovou skupinou až 480 tisíc osob, což je zhruba 5 % naší populace. Možná že mám špatné odhady a vyvraťte mi je, ale za předpokladu, že mám minimálně z poloviny odhady správné, tak mě zajímá, jaký to bude mít nárok na státní rozpočet. To není o tom, že odmítám sociální bydlení jako nástroj sociální politiky. Já chci jenom znát, na kolik to stát přijde, a to si myslím, že je legitimní!
Shrnu-li to, závěr, tak zákon podporuje, myslím si, spíš ty, kteří se nesnaží, osobně tam sdílím obavu, že spíš povede k tomu, že se budou vytvářet ghetta, ze kterých nebude únik, protože to budou opět lidi, kteří nebudou motivováni a budou vázáni na sociální dávky. Místo toho, abychom šli cestou charit, diakonií a neziskového sektoru, který má zkušenosti, a rozvíjeli jeho kompetence a posilovali nástroje, které již máme, vytváříme zde zcela nový nástroj. A já se táži, co bude tedy v tom případě s neziskovým sektorem, který již v současné době v této oblasti pracuje. Osobně je mi velice líto, že zde musím konstatovat, že ministerstvo totálně promarnilo šanci na přípravu kvalitního zákona a pod tlakem času a blížících se voleb se snaží situaci tímto způsobem vyřešit.
Nechť je zákon propuštěn do druhého čtení, ale budu podporovat návrh, aby byla prodloužena lhůta na projednání, a očekávám, že ministerstvo v této lhůtě dodá řádně spočítanou RIA a dopad do státního rozpočtu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
