Včerejší projev při příležitosti oslav Národního dne Čínské republiky na Tchaj-wanu. Společně s Pavlem Žáčkem a Milošem Vystrčilem.

Naplňuje mě hrdostí, že mám příležitost opakovaně pozdravit toto ctihodné shromáždění, které se zde pravidelně schází u příležitosti oslavy státního svátku Čínské republiky na Tchajwanu. Můj otec Václav Benda začínal spolupráci s Tchajwanem už v roce 1990, kdy se tu poprvé otevírala Tchajwanská obchodní a kulturní kancelář. Já jsem po jeho smrti v roce 1999 tyto vztahy převzal a od roku 2006, tedy už dlouhých 15 let jsem předsedou skupiny přátel Česká republika a Tchajwan v dolní komoře českého Parlamentu, v Poslanecké sněmovně. A také na výsledku voleb, které české účastníky dnešního setkání čekají za 10 dní, záleží, zda budu v této pozici pokračovat i v následujícím volebním období.

Za ta léta se uskutečnilo mnoho vzájemných politických i exekutivních kontaktů, mnoho cest mezi Českou republikou a Tchajwanem, mnoho společných setkaní. Celé toto úsilí vyvrcholilo minulý rok velkou delegací pan předsedy Vystrčila, za jejíž organizování si zaslouží velké poděkování. Dokázali jsme dotáhnout řadu dohod, které ulehčují vzájemné kontakty, podnikání i cestování. Za všechny bych jmenoval alespoň dohodu o zamezení dvojího zdanění, která byla právně (nikoli věcně, tam žádný problém nebyl) mimořádně složitá oboustranně a i díky úsilí diplomatů obou kanceláří byla dotažena ke zdárnému konci. Jediné, co mě  v této souvislosti mrzí, je skutečnost, že se doposud nepodařilo zřídit přímou linku Praha – Tchaj-pej, která by nepochybně výrazně napomohla rozvoji vzájemných vztahů. Již 2x jsme jí byli poměrně blízko, ale nejprve v roce 2008 přišla krize ekonomická a posléze v roce 2020 epidemie Covidu 19. Můžeme jen doufat, že se k této myšlence ještě dokážeme vrátit.