Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážený pane senátore, dámy a pánové, já jenom chci poukázat na skutečnost, že je to tak asi měsíc a půl, co jsem stál u tohohle pultíku a přesvědčoval pana ministra Dienstbiera a celou tuto Sněmovnu, abychom jednání o tomto bodě přerušili před závěrečným hlasováním. Říkal jsem vám - schvalme všechny pozměňovací návrhy, ať Senát ví, co je v Poslanecké sněmovně, a nechoďme k závěrečnému hlasování, počkejme, jak se Senát vypořádá s návrhem ústavního zákona. Pan ministr Dienstbier se mi tehdy poškleboval a vykládal, že to je snaha o moji obstrukci slavné vládní snahy o rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu. A dopadlo to přesně tak, jak jsem očekával. Senát neschválil novelu ústavy a jsme v situaci, že máme hlasovat o zákoně, se kterým většina této Sněmovny souhlasí, ale současně ví, že pro něj hlasovat nemůže, protože takové hlasování by bylo protiústavní. Jenom upozorňuji na to, že jste se zachovali před měsícem a půl pod tlakem pana ministra Dienstbiera jako blázni, že jste mu na to všichni skočili a že příště poslouchejte raději mě než pana ministra Dienstbiera. Děkuji za pozornost. (Úsměv a potlesk v sále.)