Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, ministryně, dámy a pánové. Já snad jenom stručně chci zdůvodnit, proč my nepodpoříme původní usnesení Poslanecké sněmovny a budeme hlasovat v tomto případě se Senátem.

Já bych skoro řekl, že to dokonce není vina ani nikoho z těch, kteří jsou dnes tady v sále přítomni. Nová paní ministryně za to nemůže. Nepochybně paní kolegyně Válková nad snaze opravit návrh zákona připravený panem ministrem Pelikánem, odvedla velké množství práce. A já ho nijak nezpochybňuji. Přesto si myslím, že prostě norma tohoto charakteru, která - jak bylo tady řečeno, přináší reformu v jedné části justiční práce, což je právě znalecká činnost, k té tlumočnické se dostaneme v příštím bodu, kde budu možná ještě o kousek kritičtější - se má zpracovávat opravdu na ministerstvu, s řádným připomínkovým řízením. A ne tak, že bývalý pan ministr si něco připravil už v roce 2016, pak mu to neprošlo Poslaneckou sněmovnou, téměř bez jakékoliv opravy, bez jakékoliv snahy domluvit se s jednotlivými profesními uskupeními, vyslechnout si všechny strany, které tady vystupují, protože těch znalců je opravdu velikánská řada, v řadě oborů, s úplně jinou velikostí, ať už znaleckých kanceláří, znaleckých ústavů nebo i váhou a velikostí znalců. Někdo se tím je schopen živit úplně, někdo dělá jenom občas nějakou činnost.

Prostě je to velmi různorodé a mělo se tam mnohem pečlivěji vážit. Já si vážím toho, co odvedla na věci paní kolegyně Válková. Myslím, že se pokusila ten návrh zákona vylepšit. Ale přesto se domnívám, že by bylo lépe, aby se ministerstvo a vláda jako celek znovu nad tím zamysleli. Já prostě nesouhlasím vnitřně s tou úplnou centralizací, ke které má dojít tím, že všechno se má rozhodovat na Ministerstvu spravedlnosti ve Vyšehradské.