Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, už jsem trochu čelil smršti těch technických poznámek, ale jen bych chtěl připomenout....

Já když tak počkám, až si to dopovídají, a pak bych začal. (Předsedající: Prosím, pokračujte.) Děkuji za korektnost a slušný přístup k věci, já se pokusím být korektní a slušný. Nicméně musím říct, že jsem se teď díval na ty technické a podotýkám všem poslancům, až nás budou kritizovat jako opozici, že zneužívají technické, kdyby se podívali na své technické. Tím to nekritizuji, já si myslím, že technická poznámka sem patří, že je složité oddělit, kdy to je technická a řádná, ale jenom připomínám, že se jich dopouští všichni a že bychom na ně neměli sahat, tato pravomoc, a to říkám přesto, že jsem tady čekal minimálně půl hodiny, než jsem se dostal ke slovu.

Teď k věci. Vláda se rozhodla po situaci, se kterou souhlasím, kterou popisoval pan poslanec Kudela, tuším, nebo někdo takový, že nerostné bohatství je majetek státu, a vláda tady přichází do Poslanecké sněmovny a říká: Tento majetek státu chceme, aby všichni, co s ním hospodaří, aby nám za něj víc zaplatili. Rozhodla se přenést na těžební společnosti další náklady, a to významné. Když jsem poslouchal řadu poslanců napříč politickým spektrem, tak není možné popřít, že jde o zvýšení nákladů na důlní činnost, tzn. zvýšení poplatků. Někdo tomu říká daně, někdo tomu říká poplatky, ale je to uvalení prostě vyšších nákladů. Stát říká: Dejte nám to a my možná, když potom vám bude nějak špatně, s vámi budeme jednat, abychom vám ty peníze vrátili, kdyby vám bylo náhodou nejhůř. To je celý smysl toho principu. Dejte nám ty svoje peníze a my potom následně, až nás přijdete poprosit, že je potřebujete, vám budeme říkat, na co je dáte, a nejlépe komu je dáte.