Pane ministře, kolegyně, kolegové,

veterinární zákon projednáváme v Poslanecké sněmovně poměrně dlouho, byly k němu dělány semináře ještě před prvním čtením, protože problematika tohoto zákona je opravdu široká, a to od kvalifikace člověka, který zasahuje do procesu chovu zvířete až po způsob jeho chování, až po kvalifikaci třeba i představených veterinární správy, kde se mění povinnost mít druhý stupeň, kde se mění povinnost mít vysoké vzdělání do dvou let v případě, že se jedná o představeného veterinární správy, tak se toto pravidlo zvolňuje ze dvou let na pět, to znamená, že dnes platí, že v zásadě by téměř mohl nastoupit člověk, který má pouze veterinární školu, ale nemusel by mít druhou atestaci. V tomto ohledu se situace zjemňuje.

To, co ale je součástí veterinárního zákona, co všichni zcela správně a oprávněně sledujeme, je situace týraných zvířat. Tady to, co tady říkal kolega Pavera a směřují k tomu některé pozměňovací návrhy, všímání si situace kolem útulků, o tom, co to je vlastně útulek, charakteristika, protože když se to tomu provozovateli útulku hodí, je provozovatelem útulku, když se mu to nehodí, tak najednou není a utíká z toho systému. V tomhle ohledu bych řekl, že je dobře, že se ta charakteristika upřesňuje, aby bylo jasné a definitivní, kdo tím útulkem opravdu je, jaké má povinnosti a podobně.