Rozpory jsou samozřejmě také v oblasti rozšiřování či prodlužování sankcí (včetně silného, ale částečně kontroverzního kroku v podobě vyloučení Ruska z mezibankovního systému SWIFT) a celá EU čeká na Řecko, zda pod vedením Syrizy potvrdí nebo vyvrátí svůj proputinovský coming-out.

Podpora Ukrajiny má však nejméně tři další rozměry, na které není vedle rozhovorů o vojenské pomoci tolik upřena pozornost. A protože do jednání, které mezi sebou vedou Merkel, Hollande, Putin nebo Porošenko česká diplomacie zasáhnout příliš nemůže, měli bychom se o tyto rozměry o to více zajímat.

Prvním a nejdůležitějším z nich je výrazné zintenzivnění humanitární pomoci Ukrajině, což je při současné situaci asi nejméně konfliktní krok. Statisíce vnitřních uprchlíků přežívají v dočasných a často velmi nuzných podmínkách a při nedohlédnutelném konci konfliktu se s každým týdnem jejich situace zhoršuje. Naše nevládky i oficiální pomoc vlády mají s tímto druhem pomoci zkušenosti a pomoci v tomto směru může i kulturní i geografická blízkost. 20 milionů korun, které vláda ČR vydala na humanitární pomoc Ukrajině v roce 2014, je zoufale málo.

Dalším z rozměrů pomoci je zapojení do západní finanční, hospodářské a energetické pomociUkrajině, u které se ukazuje, že bude třeba ve výrazně vyšších hodnotách, než ke kterým se EU, USA a další státy zatím odhodlaly. Musíme hledat zdroje, prostřednictvím kterých je možné Ukrajině pomoci k vyšší nezávislosti na Rusku – jak hospodářské, tak energetické. A mluvíme-li o energetické nezávislosti, tak ta se samozřejmě týká i nás. Aktivní přístup k energetické unii a přechodu k obnovitelným zdrojům energie je v našem zájmu i bez války na Ukrajině, ta jej jen činí o mnoho důležitějším a urgentnějším.