Alexander Dubček a Michail Gorbačov žádní komunisté nebyli i když se stali předsedy komunistických stran. V obou případech se jednalo o levicově orientované sociální demokraty.
„Glasnost a perestrojka“ se v SSSR podařily, protože nebyl nikdo, kdo by je z venčí potlačil. Jediným nebezpečím mohla být komunistická Čína, ale ta neměla dostatek vojenských prostředků k úspěšnému provedení celé akce „osvobození od třídního nepřítele“.
V Československu to bylo složitější. Nikdo nebyl ochoten se pro nás angažovat a tak společenské reformy „Pražského jara“ skončili 21.08. 1968 okupací armád Varšavské smlouvy. Na protest proti tomuto brutálnímu aktu násilí došlo k celé řadě sebevražd a některé se dokonce konaly i sebeupálením.
Již tradičně se považuje za první oběť tohoto druhu Jan Palach (1948 – 1969). Upálil se dne 16.01. 1969, coby tzv. „Pochodeň, čís. 1“
Po něm údajně následoval Jan Zajíc (1950 – 1969). Upálil se dne 25.02. 1969 a je označován za „Pochodeň, čís. 2“.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
