Rozdíl mezi „lidovou demokracií“ a „diktaturou proletariátu“ je asi takový, jako bych lemtal pálivý maďarský guláš (diktatura) a tvrdil bych, že si pochutnávám na sladkém vídeňském sacher dortu (demokracie). Jde tedy o extrémní protiklad dvou faktů...

Rudá diktatura si vybírala věrné lokaje především z maloburžoasních úřednických kruhů. Nikdo z nich nebyl tzv. „proletářského původu“. Týkalo se to v prvé řadě justice, armádních důstojníků, státní správy a částečně i policie. Tomuto druhu lidí se v politologii říká oportunisté. Jde o lidi nemající žádné morální zázemí. Chtějí pouze urvat co největší sousto z kořisti jiných, bez ohledu na to, o koho jde. Řídí se pouze ideologií vlastního prospěchu. K tomuto druhu homo sapiens patřila i „krvavá Lída“ Ludmila Brožová-Polednová.

Coby „dělnický kádr“ (ve skutečnosti pocházela z dobře situované měšťanské rodiny Biedermannů) ji ÚV KSČ (kde byla písařkou) doporučil studium na Právnické škole pracujících. Od Právnické fakulty UK se ono podivuhodné zařízení lišilo tím, že místo pětiletého studia práv se jeden rok vyučoval marxismus-leninismus na jakési bázi teorie státu a práva. Škola neprodukovala právníky, nýbrž komunistické fanatiky.

Nástup do této ideologické „vzdělávací“ instituce Brožové-Polednové (tehda Biedermannové) naprosto vyhovoval. Nevyžadovala se k tomu maturita, kterou neměla. Dokonce nebylo třeba ani předložit výuční list, což bylo pro ní velikou výhodou, neboť žadatelka o „studium“ nebyla z povolání nic. Jediné, co uchazeč potřeboval, bylo doporučení ÚV KSČ a to získala prostřednictvím generála Alexeje Čepičky.

Časté tvrzení v masmédiích o tom, že škola byla dvouletá, je patrně omyl, neboť archivní dokumenty hovoří zcela jasně o jednom roce. Podle archivu Ministerstva spravedlnosti sama „krvavá Lída“ absolvovala školu v časovém rozmezí od 01. 12. 1948 do 30. 01. 1949.