Někdy se však nemohu zbavit dojmu, jakoby aktuální protesty proti jeho osobě hraničili s nesvéprávností.

Již z klasické empirické psychologie (Gustav Le Bon „Psychologie des foules, Paříž 1895), víme, že masa podléhá povrchním emocím, místo, aby uvažovala racionálně. Často vyžaduje něco, co je v rozporu se skutečností a dokonce i se zákonem. Tento sociální stav by se dal nazvat „pouliční vydírání“.

Žijeme dnes, v naší vlasti, ve svobodné společnosti, ke které patří i právo na demonstraci proti komukoliv a za cokoliv, pakliže daná akce neútočí přímo na samu podstatu ústavy... avšak všeho zmírou, neboť přinejmenším hrozí nebezpečí, že by se mohl dotyčný protestující trapně zesměšnit.

Demonstranti vyžadují demisi Andreje Babiše a jeho vlády, aniž by bylo z jejich hesel zcela jasné proč. Hlavní záhadou zůstává, proč protestující davy nevyžadují nové, předčasné volby, pakliže se domnívají, že současná vláda je nepřijatelná. Jinak to vše vyvolává dojem pouhé zaujatosti vůči osobě premiéra. 

Podívejme se tedy na logický precedent imaginárního odstupu Babiše z funkce předsedy vlády.