Druhý president Václav Klaus se proslavil euro-skepticismem a kontroverzní amnestií. Třetí prezident Miloš Zeman byl zvolen přímo občany ČR teprve vloni. Byl zvolen jako menší zlo ze dvou kandidátů, postoupivších do druhého kola. Příznivci Karla Schwarzenberga tehdy vítězství Miloše Zemana a prohru svého nominanta velmi emotivně prožívali.
Přesto se ukázalo, že Miloš Zeman se zapíše do dějin rovněž jako aktivistický prezident. Jeho vyjádření pro Český rozhlas v Hovorech z Lán dne 6. dubna 2014 vyznělo jako vyjádření „válečného štváče“. Doslovně sdělil občanům: „ …a tady bych se přimlouval, ne jenom pro co nejostřejší sankce EU, ale dokonce i pro, řekněme vojenskou připravenost Severoatlantické aliance, například tím, že by vojska NATO vstoupila na ukrajinské území.“
Co si o tomto vyjádření prezidenta má občan ČR myslet?
Buď je pan prezident spolu s Václavem Havlem „odborníkem na válku“ a nebo je to komická postavička českých dějin, připomínající Josefa Švejka, jenž na invalidním vozíku s berlemi v rukách volal v Praze roku 1914: „Na Bělehrad!“ , a to jen s tím rozdílem, že náš prezident s hůlkou v ruce volá v roce 2014: „ Na Doněck!“. Nejhorší na tom všem je, že tímto neuváženým vyjádřením i před generálním tajemníkem NATO Rasmussenem, přilévá „olej do ohně“.
Nejsmutnější je, že všeobecné ostrakizování Ruska, tj. vylučování ze společnosti demokratických států, médií a politiky USA a EU dosáhlo až hysterického vrcholu. Příčinou se stalo připojení Krymu k Rusku, přestože Rusko poukazovalo na nelegimitu a radikálnost nové ukrajinské vlády, dosazené pučem na Majdanu.
Samozřejmě, že připojení Krymu k Rusku nebylo až tak konformní, tzn. nebylo v souladu s mezinárodním právem, ale nicméně bylo to de facto napravení svévole totalitního vůdce SSSR Nikity Chruščova, který v roce 1954 nelegitimně a protizákonně „daroval“ ruský Krym Ukrajině. V podstatě ukrajinský nárok na ruský Krym je „na vodě“. Tímto lze považovat kauzu Krymu za uzavřenou kapitolu, protože Rusko se nároku na Krym už nevzdá.
Co se týká ukrajinské krize, existují dvě si vzájemně odporující verze.
Jedna verze hovoří o násilném převratu, podporovaném USA a EU, kdy se k moci nelegálním způsobem dostaly mimo jiné i radikální, ultranacionalistické až polofašistické síly, jež radikálně zmrazily dosud přátelské ukrajinsko-ruské vztahy a navíc narušily práva velké ruské menšiny tím, že se snažily zakázat druhý státní jazyk – ruštinu, kterou hovoří na Ukrajině běžně téměř polovina lidí a pro více než čtvrtinu je to rodný jazyk.
Druhá verze hovoří o lidové revoluci na Majdanu, která smetla nenáviděného, zkorumpovaného a tunelářského proruského prezidenta Janukovyče, protože navíc nechtěl podepsat přístupovou smlouvu, přibližující Ukrajinu s EU.
Když jsem jako analytik hovořil s Ukrajinci a Rusy, žijícími na Ukrajině a některými, kteří i dlouhodobě pracují v ČR, dozvěděl jsem se dvě základní věci, na kterých se shodnou.
Za prvé, na Ukrajině se žije desetkrát hůře než v ČR – jsou nižší platy a důchody a přitom srovnatelné ceny jako u nás, a proto pro obyčejné lidi je tam bída a utrpení žít. Mnoho lidí očekávalo, že po převratu bude lépe, ale už dnes mnozí jsou zklamáni vývojem. Nikdo z nich nechce válku a ani rozbroje mezi Rusy a Ukrajinci. Do čela státu a regionů se opět dostávají oligarchové a nezákonně zbohatlí tuneláři a mafie.
Za druhé se shodnou v tom, že na Ukrajině, o proti ČR, se daleko víc rozkrádá stát, tuneluje a korumpuje. Není bez zajímavosti, že favorit a velmi vážný kandidát na prezidenta Ukrajiny „čokoládový král“ Porošenko ovládá desetkrát větší hospodářské impérium než náš Andrej Babiš. Kromě rodiny Janukovyče si k miliardám nejen ukrajinských hřiven nezákonným způsobem přišli i bývalí prezidenti a premiéři a jejich rodiny, nevyjímaje rodiny Juščenka a Julie Timošenkové, kterážto je jedna z vůdců oranžové revoluce.
Vezmeme-li ukrajinskou krizi z mezinárodního hlediska, pak platí to, že EU vstupem Ukrajiny do EU profit nezíská. Peníze, investované do rozkradené a bankrotující ekonomiky, skončí v nenávratnu přesně tak, jako dnes Ruská federace nemůže vymoci dlužnou částku Ukrajiny za dodaný zemní plyn. Tím, že MMF a Světová banka poskytnou Ukrajině půjčku, se zhorší už tak bídná situace prostých občanů Ukrajiny a mladým nezbude nic jiného, než odejít za prací do EU, tudíž se zvýší vysoká nezaměstnanost v rámci EU.
Z pohledu vojenského se domnívám, že Rusko na Ukrajinu nezaútočí, pokud kyjevská vláda bude dodržovat lidská práva ruské menšiny, žijící v jihovýchodních regionech Ukrajiny. Domněnky pana prezidenta Zemana o opakování „krymského efektu“ nesdílím. A už teprve se neobávám, že by Rusko napadlo pobaltské státy, které jsou v NATO nebo Finsko. Jako fantasmagorii považuju vyjádření některých politiků – rusofobů o tom, že Rusko má zálusk i na střední Evropu.
Politici EU by se měli více zajímat o diplomatické řešení krize ve spolupráci s Ruskem a Ukrajinou.
Mám za to, že by za dané situace bylo nejlepší svolat Mezinárodní konferenci o Ukrajině, kde by se zástupci USA, EU, Ruska a Západní i Jihovýchodní Ukrajiny dohodli na Deklaraci o celistvosti stávající Ukrajiny (bez ruského Krymu), o její federalizaci a o její neutralitě. Ukrajina by neměla být v žádném vojenském paktu a neměla by tam být rozmístěna žádná cizí vojska!
Z vnitropolitického hlediska je třeba, aby co nejdříve po prezidentských volbách se konali i předčasné demokratické parlamentní volby tak, aby zasedli do parlamentu a vlády s politickým mandátem od voličů noví lidé, kteří nahradí dočasné vedení Ukrajiny, jež se bohužel chová mnohdy neschopně a někdy je i všehoschopné, o čemž svědčí pokus destabilizovat situaci na Ukrajině zákazem ruštiny nebo i zákazem ruského vysílání na Ukrajině. Nelze se pak divit, že separatisté v Doněcku, Luhansku, Charkově a nebo v Oděse požadují odtržení od Ukrajiny nebo vyhlašují nezávislou lidovou republiku. Jedině samotní občané Ukrajiny mohou demokraticky řešit vnitropolitické problémy ve své vlasti.
Rád bych doporučil americkým a evropským i zároveň českým politikům, aby se naučili politice naslouchání a pohledu 69. Pokud toto psychologicky zvládnou, včetně našeho prezidenta Zemana, pak budou vědět, že rusko-ukrajinské vztahy jsou historicky starší a vzájemně více propojené než například česko-slovenské vztahy. Naše vztahy budou slavit brzo sté výročí česko-slovenské vzájemnosti, zatímco rusko-ukrajinské mají už více než třísetletou historii. A z tohoto pohledu většina Rusů i Ukrajinců má k sobě blíž než Češi a Slováci. V rozhovorech s Rusy i Ukrajinci jsem nabyl přesvědčení, že by proti sobě jako bratři nestříleli, což se bohužel nedá říci o radikálních ultranacionalistech. Kdosi moudrý řekl, že bychom měli řešení vzájemných problémů mezi Rusy a Ukrajinci nechat na nich samotných, protože mají trochu jinou mentalitu od té naší a už vůbec od té evropské, natož pak americké.
Protože jako občanský nezávislý kandidát jsem šestý na kandidátní listině Aktivu nezávislých občanů (ANEO) do voleb do Evropského parlamentu, rád bych se závěrem vyjádřil k fungování Evropské unie.
EU by se měla postarat především o vlastní občany, jichž je půl miliardy. Měla by se, místo řešení otázek kolem pomazánkového másla, více zaměřit na snižování nezaměstnanosti. V zahraniční oblasti by měla především používat diplomatické prostředky, vedoucí k řešení konfliktních situací, a to bez použití vojenské síly a ekonomických sankcí, které se zpět vracejí jako bumerang. Ve vojenské oblasti by se měla EU postavit na vlastní nohy. EU nemůže a nesmí být protektorátem USA a být závislá na armádě USA. Evropa se musí naučit řešit své problémy svými prostředky. Rovnoprávná spolupráce USA a EU může být rovnoprávná jen tehdy, když jeden bude respektovat druhého a opačně. Otázka odposlechů evropských politiků americkými tajnými službami nesmí být kvůli ukrajinské krizi zametena pod koberec! Z dlouhodobého hlediska je neudržitelné, aby rusofóbní nálady evropských politiků a médií likvidovaly vše dobré, čeho bylo ve vzájemných vztazích mezi EU a Ruskou federací dosaženo. Moje představa je ta, že EU, USA a Rusko, jež mají společné křesťanské základy by měly spolupracovat ve všech oblastech. Pro EU a Ruskou federaci je vzájemná symbióza víc než žádoucí, a to právě z ekonomického hlediska. Rusko má nesmírné nerostné bohatství a neobejde se bez evropských vysoce vyspělých technologií a naopak EU má nedostatek surovin a neobejde se bez ruského nenasyceného trhu, protože evropští producenti své výrobky potřebují prodat, aby nemuseli propouštět své zaměstnance. Takže jednoduše řečeno další ekonomické sankce proti Rusku mohou jedině destabilizovat trh práce v EU, kde už nezaměstnanost už beztak je velká. Další sankce způsobí vyšší nezaměstnanost, což v neposlední řadě může způsobit obávané sociální otřesy, kterým politici EU jsou povinni ve vlastním zájmu zabránit prozíravou politikou.
Rozhodně by EU neměla uzavírat Transatlantickou dohodu o obchodu a investicích mezi USA a EU (TTIP) za předpokladu, že případné spory budou řešit arbitráže a rozhodci a ne soudy. Samozřejmě, že spolupráce dvou největších trhů je nutná. Taktéž spolupráce ve vědeckovýzkumné oblasti. Nicméně je důležité, aby se nedostaly evropské firmy do vleku svých amerických protějšků. Většina nadnárodních společností má totiž své sídlo v USA a jde o to, aby Evropská unie neztratila své poměrně přísné normy v oblasti potravin, zemědělství a své pozice třeba ve vědeckovýzkumné oblasti. Například v nanotechnologiích, kde má EU určitý náskok. Je důležité trvat i na ochraně průmyslových a osobních dat. To nebezpečí zde řada europoslanců zaregistrovala. Z mého pohledu TTIP také dává vyšší možnosti velkým firmám a korporacím, které se dostávají skoro do stejné pozice jako státy. Na základě této smlouvy by korporace mohly státy i žalovat. Výrazně se posílí manévrovací prostor velkých korporací.
Závěrem bych chtěl popřát nám všem občanům, aby konečně občané mohli společně rozhodovat o našich osudech v referendech , pomocí přímé demokracie a ne politici jednotlivci, kteří si tzv. honí tričko, posilují svoje ego, nemají buď dostatek informací, zkušeností a nebo hájí svoje osobní zájmy nebo zájmy lobbistů či korupčníků nebo v horším případě neviditelných nadnárodních struktur.
Jiří Bezák, 6.kandidát na kandidátní listině 35. Politické strany Aktiv nezávislých občanů (ANEO)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Bezák - profil
