Dnes jsem obdržel naléhavý dopis - výzvu, nad kterou je třeba se dobře zamyslet. Je v EU dostatečně dodržováno demokratické právo malých národů na sebeurčení? Proč Lužičtí Srbové nemají svůj malý stát na historicky jejich území?

Lužičtí Srbové (hornolužicky Serbja, dolnolužicky Serby) jsou malý západoslovanský národ, spíše zbytek národa, který obývá jiho východní části východního Německa při hranicích České republiky a Polské republiky, na území česky zvaném Lužice. Jde o národ německy zvaný Sorben, nezaměňovat s jihoslovanským národem německy zvaném Serben. Sorbové a Serbové, jak by měly správně česky být názvy obou národů mají společný pouze slovanský prapůvod. Lužičtí Srbové nebo-li Sorbové už v 7. století obývali území mezi Labem a Odrou a Lužickou Nysou - nejznámější v té době byl jejich kníže Dervan. V 10. století jejich území bylo kolonizováno německou šlechtou a v letech na krátko jejich území - Lužice - bylo od 14. století do roku 1635 součástí Zemí Koruny české. Poté už tento dnes již malý národ, mluvící hornolužicky a dolnolužicky, žije pod vládou Němců, jako součást Saska, Braniborska, Pruska, Rakouska a nyní Německa. V době NDR měl tento národ zaručeno zastoupení v parlamentu. Dnešní situace Lužických Srbů -Sorbů- je smutná.  V době NDR byla vybudována velkorysá síť srbských institucí, která byla ročně podporována vysokými finančními částkami: Institut pro srbský národopis (dnes Serbski institut), Státní ensemble pro srbskou národní kulturu, Nakladatelství Domowina, srbská redakce v Radiu DDR, několik základních škol, dvě „erweiterte Oberschulen“, Srbské národní divadlo.

Po roce 1989  se museli i Lužičtí Srbové postavit požadavkům nové politiky. Roku 1989 bylo ustaveno Srbské národní shromáždění. Do roku 1991 byla obnovena Domowina ve stylu, v jakém existovala ve 20. letech minulého století. Téměř celá německá část Dolní Lužice  je dnes součástí spolkové země Braniborsko  (německy Brandenburg), nepatrná část náleží ke spolkové zemi Svobodný stát Sasko, k němuž náleží také většina německé části Horní Lužice, jejíž malá část náleží pro změnu k Braniborsku. Síť srbských institucí, která vznikla za NDR, pracuje v současnosti dále.

V současnosti si cizinec nejprve povšimne dvoujazyčných názvů. Srbové provozují vlastní studio v německé televizi MDR. Práva Srbů v Sasku dnes zaručuje Ústava svobodného státu Saska, Zákon o právech Srbů ve svobodném státě Sasko z roku 1999 a další právní předpisy. Přesto je otázkou, proč Německo ústavně nerozhodlo o ustavení autonomní oblasti nebo autonomního regionu nebo státu Lužice nebo Dolní Lužice a Horní Lužice. Za současného většinového německého státu Spolková republika Německa ( více než 80 milionů lidí) je srbská menšina ( cca 100 tisíc  lidí) utopena v německém moři!