Příběh zloděje se stal v roce 2011, kdy odcizil z prodejny bicyklů v Praze kolo. Měl ale smůlu, protože jej zabrala bezpečnostní kamera. Majitel druhý den po zjištění krádeže záběr zloděje zveřejnil na Facebooku, což mimo jiné napomohlo policii k dopadení pachatele.

Otázka zní: Má právo zloděj na anonymitu, páchá-li veřejně trestní čin? Prodejna je veřejný prostor, kam chodí zákazníci si kupovat zboží, tudíž, je scestné tvrdit, že tento pachatel má právo na anonymitu! Něco jiného by bylo, pokud by například pachatel se dopustil trestného činu ve svém domě či obydlí, pak je nutné zachovávat domovní svobodu, ačkoliv i za tento čin musí být potrestán. Člověk, jenž se dopustí trestného činu, nemá právo očekávat shovívavost justice. Pokud existuje důkaz, v tomto případě video, pak samozřejmě musí očekávat, že bude použit proti němu i veřejně, a v tom spatřuji výchovný efekt pro případné potencionální napodobovatele.

Justice, a v tomto konkrétním případě Ústavní soud, podle mého názoru totálně morálně selhaly. To, že si myslím pravdu, potvrzují komentáře např. amerického novináře Erika Besta a komentátora Jiřího X. Doležala, a to nemluvím o reakcích českých občanů na sociálních sítích.