Málo lidí při volbách do Senátu? Není se co divit. Tzv. pojistka proti možným politickým eskapádám různých zájmových skupin má příliš málo pravomocí na to, aby někoho více zajímala a aby se někdo obtěžoval rušit svůj víkendový klid návštěvou volební místnosti. Daří se nám dobře a politické tlachy nás nezajímají. To stále ovšem není důvod, aby pojistka přestala existovat. Elektrické jističe o sobě také nedávají vědět den co den, ale až když se v síti něco děje. A také je proto neodmontujeme.

Vedle toho, není na čase místo úvah o zrušení Senátu začít se spíše bavit o posílení jeho pravomocí na úkor poslanecké sněmovny? Především o tom, že návrhy zákonů, které poslanecká sněmovna schválí, ale senátem neprojdou, se prostě zákony nestanou? Byla to poslanecká sněmovna, kdo odhlasoval pravomoci 2. komory. Učinila to tak, aby neohrozila své vlastní. Chtěla být hegemonem a nyní sklízíme co bylo zaseto. Je na čase to změnit a je na čase dát tzv. pojistce daleko větší podíl na zákonodárném procesu. Pak se senátní volby ani existence senátu samotného nestanou pouze bezedným pytlem na veřejné zdroje.

Něco ale přece jen v našem politickém systému přebývá. Funkce prezidenta. K čemu nám vlastně je tzv. pan prezident? Prezident Havel nám otevřel cestu do světa. Byl jednou z mála významných a akceptovaných osobností a jako takový nás uvedl na mezinárodní jeviště. Díky mu za to. V dané historické době odvedl své. Po prezidentovi Klausovi zbývají jen jeho nečtivé a těžkopádné cestopisy, pořízené při cestách za peníze daňových poplatníků. A pak pár vzpomínek na trapasy, jichž se ve své ješitnosti a sebestřednosti ve světě tak rád dopouštěl. Dobrá, stalo se, vymeťme antikvariáty a zapomeňme. A co prezident Zeman? Jaký po něm zůstane odér? Bude to něco víc než stěny hradních komnat nasáté tabákovým dýmem a pár vzpomínek na jeho vulgarismy a výstupy typu náhlých nevolností při různých slavnostních příležitostech?