Ta chvíle nadešla zrána, čtvrtého ledna 1917. Ráno, které se nikterak nelišilo od tisíce jiných úsvitů na březích řeky Rufiji v jižní části německého východoafrického koloniálního území Tanganika. Sluníčko rychle stoupalo po obloze, aby svým žárem ve chvilce vysušilo vzmáhající se mokřiny po prudkých přívalových deštích, co chvíli svlažujících lesnatou krajinu. Bylo to ráno, kdy malá skupinka britských hraničářů vedených v té době už více než pětašedesátiletým Frederickem Courteneyem Selousem pokračovala v čištění odlehlých oblastí Tanganiky od německých nepřátelských sil, které se sem uchýlily po předchozí britské ofenzívě následující po příchodu generála Jana Christiana Smutse na východoafrická bojiště.  Dlouhý čas byl Selous dítkem štěstěny a podařilo se mu vyváznout z nejpodivuhodnějších a nejnebezpečnějších dobrodružství jako nějakému románovému hrdinovi. Leč tentokrát to mělo být dobrodružství poslední. Britské komando bylo přečísleno několikanásobnou přesilou nepřítele a jeho vůdce zasažen dvěma výstřely do hlavy z flinty askaríje-domorodého bojovníka v německých službách. Jeho život vyhasl okamžitě, aby uvolnil cestu životu legendy, mýtu, hrdiny, skauta.

Frederick Courteney Selous začal svůj dobrodružný život jako lovec slonů a velkých afrických zvířat na začátku 70. let devatenáctého století v neprobádaných oblastech Mashonalandu (východní Rhodesie) a dál na severozápad podél řeky Zambezi až k Barotselandu. Na západ sahal jeho revír až do oblasti řeky Okavango v Bečuánsku. Ve svých záznamech popsal oblasti bílým mužem dosud nenavštívené, což mu vyneslo členství v Britské geografické společnosti. Po období loveckém následovalo období sběratelské, kdy zásoboval trofejemi a exponáty britské přírodopisné muzeum i další světová muzea. Rok 1890 zastihl Selouse ve službách Britské Jihoafrické společnosti (BSAP) v čele první karavany nových kolonistů směřujících na území poskytnutá BSAP matabelským panovníkem Lobengulou za účelem osídlení a průzkumu nerostného bohatství a těžby diamantů. Přišel rok 1896 a druhé matabelské povstání. Válečníci krále Lobenguly využili nepřítomnosti ozbrojených složek nově založené kolonie Rhodesie, vázaných záležitostmi kolem přípravy puče v sousedním Transvaalu, a s nevýslovnou krutostí a krvežíznivostí zaútočili na roztroušené osady a usedlosti bílých osadníků. Pod vedením Fredericka C. Selouse vznikají jednotky domobrany, které napřed evakuují osadníky do města Bulawayo, bývalého sídelního města matabelského krále, a poté je hrdinně brání proti mnohonásobné přesile nepřítele až do příchodu pravidelných ozbrojených sil pod vedením plukovníků Beala a Plummera, přicházejících z pevnosti Victoria ve východní části Rhodesie a z Kimberley a Mafekingu vzdálených 600 km na jih. Zkázu matabelského vojska dokonaly jednotky generálů Carringtona a Baden-Powella. Jen pamětníci tehdejšího nelidského a všech smyslů zbaveného řádění domorodců mohli na rozdíl od naší pokrytecké korektnosti pochopit, proč se vztahy mezi černými a bílými v Rhodesii vyvíjely tak jak se vyvíjely.

Později se Selous stává nadšeným propagátorem ochrany přírody a spolu se skotským rodákem Johnem Muirem stojí u zrodu myšlenky ochrany nejkrásnějších míst planety v podobě národních parků. Věnuje se sběratelské činnosti a vytváří největší známou sbírku afrických motýlů. Je průkopníkem expedičních safari a loveckým průvodcem pro zájemce o africkou přírodu. Přátelí se s Theodorem Rooseveltem, prezidentem USA v letech 1901-1909, jehož po ukončení prezidentského mandátu provází na dlouhém africkém safari.