Připomenu, že britský ekonom a filosof Thomas Robert Malthus již na konci 18. století upozorňoval na nůžky rozevírající se mezi přírůstkem obyvatelstva a schopnosti reprodukce zdrojů pro jeho obživu a důstojný život.

Vědeckotechnická revoluce v medicíně (i jinde) a nebývalý nárůst zemědělské produkce v některých oblastech země vedl k přesvědčení moudrých, že Malthus a jemu podobní se mýlí a pléměti Abrahámovu nic nestojí v cestě v zabírání dalšího a dalšího životního prostoru a užívání si všech jeho příležitostí plnými doušky.

Až teprve členové Římského klubu na konci 60.let minulého století se pokusili schladit představu naší neporazitelnosti a ve studii Meze růstu (vydána r. 1972) oprášili varování o tom, že naše zdroje nejsou nekonečné.

Leč optimismus kapitánů naší společnosti podporovaných průmyslníky i vědou se varováním skeptiků nedal zastrašit a tak se lidstvo řítí blíž a blíž vstříc zářivé budoucnosti.