Tři roky uplynuly od referenda o vystoupení Spojeného Království z Evropské unie. Tři roky diskusí, vzájemného osočování, ale také politických zvratů doprovázených odchody dvou premiérů, parlamentními volbami, ztrátou vlády parlamentní většiny, novými a novými pokusy využít nejistoty a zmatku k posílení pravomocí nebo dokonce vystoupení některých součástí ze společného království. Do konce října, kdy uplyne další termín pro ukončení členství v EU, čeká britskou politickou scénu ještě pěkné drama, které zajisté, ať už bude výsledek jakýkoliv, nebude poslední kapitolou dění.

Při náhodném pohledu pár roků zpět by asi většina hledajících našla podobná představení, která se svou dramatičností od toho současného příliš neliší.

 Tak třeba dnes je tomu šedesát osm let, kdy byla 18. září 1951 ve Victoria Falls v tehdejší Jižní Rhodesii zahájena konference, jíž se zúčastnili nejdůležitější osobnosti tehdejších britských závislých území Jižní Rhodesie, Severní Rhodesie a Nyasalandu. Účelem setkání bylo přijetí rozhodnutí o podmínkách a postupu federalizace uvedených závislých území s cílem vzniku společného federálního státu. Pravdou je, že tehdejší labouristická vláda v čele s Clementem Attleem federalizaci příliš nepřála. Byla ovšem v situaci těsné parlamentní většiny, byť sedm křesel, jež měla k dispozici navíc, bylo něco, o čem se mohlo Therese Mayové nebo Borisi Johnsonovi v premiérských křeslech jenom zdát. Těsná parlamentní většina nutila Attleeho kabinet k řadě ústupků, a k těm patřilo i zahájení jednání o zmíněné středoafrické federaci.

Konference začala ve velkém a začaly se rýsovat cesty k uskutečnění snu středoafrických politických lídrů Godfreye Hugginse a Roye Wellenského. Leč přišel druhý den a s ním blesk z čistého nebe. Clement Attlee vzhledem k vyrovnanosti sil mezi vládou a opozicí vyhlásil nové parlamentní volby na 25. říjen následujícího měsíce. Konferenční jednání, které mělo přinést zásadní průlom do současných diskusí a přípravných prací, skončilo naprostým fiaskem bez možnosti přijetí zásadních rozhodnutí.  Zůstalo otázkou, věděli-li vysocí britští představitelé o záměrech ministerského předsedy a zůstalo faktem, že od chvíle zveřejnění vyhlášení voleb se zástupci britské delegace začali více zajímat o obhájení své parlamentní pozice ve volebních regionech tisíce kilometrů vzdálených než o zájmy politiků a občanů britských závislých území ve Střední Africe.