Doznívá překvapení nad výsledky referenda o členství Velké Británie v Evropské unii. Jeho výsledky i důsledky už známe. Bylo by věštěním z křišťálové koule jaký bude další politický nebo ekonomický vývoj v odstupující členské zemi. Velká Británie patří k nejsilnějším členům unie a díky svým vazbám v rámci bývalého britského impéria (Commonwealth) zdaleka nezůstane osamělým hráčem na světovém kolbišti. Přesto po počáteční euforii došlo k rychlému vystřízlivění a mrazení v zádech na sebe nenechalo dlouho čekat.

Ať už občané v Británii rozhodli jak rozhodli, nenechme se tímto hlasem nikterak zaskočit. Doba národních států je dobou minulosti. Vytváření společné Evropy není fenomén současnosti. Je to fenomén datující se už do roku 1957, kdy zakladatelské státy (Německo, Francie, Itálie, Nizozemí, Belgie, Lucembursko) vytvořily Evropské hospodářské společenství, které je předchůdcem dnešní unie. Dnes je Evropská unie tvořena 28 státy (včetně Velké Británie), naše země je členem od roku 2004.

Tak jako každé širší společenství má společná Evropa své výhody a nevýhody. Jsou rozhodnutí, která jsou přijímána v Bruselu a která musí členské státy bezpodmínečně aplikovat. Hlasitě si stěžují třeba zemědělci (byť kupodivu nikoliv na štědré dotace) nebo vidíme současné problémy kolem uprchlické krize. Naše legislativa se musí přizpůsobit evropským normám, i když ne vždy pro nás mohou být tím nejlepším řešením.