Doznívá překvapení nad výsledky referenda o členství Velké Británie v Evropské unii. Jeho výsledky i důsledky už známe. Bylo by věštěním z křišťálové koule jaký bude další politický nebo ekonomický vývoj v odstupující členské zemi. Velká Británie patří k nejsilnějším členům unie a díky svým vazbám v rámci bývalého britského impéria (Commonwealth) zdaleka nezůstane osamělým hráčem na světovém kolbišti. Přesto po počáteční euforii došlo k rychlému vystřízlivění a mrazení v zádech na sebe nenechalo dlouho čekat.

Ať už občané v Británii rozhodli jak rozhodli, nenechme se tímto hlasem nikterak zaskočit. Doba národních států je dobou minulosti. Vytváření společné Evropy není fenomén současnosti. Je to fenomén datující se už do roku 1957, kdy zakladatelské státy (Německo, Francie, Itálie, Nizozemí, Belgie, Lucembursko) vytvořily Evropské hospodářské společenství, které je předchůdcem dnešní unie. Dnes je Evropská unie tvořena 28 státy (včetně Velké Británie), naše země je členem od roku 2004.

Tak jako každé širší společenství má společná Evropa své výhody a nevýhody. Jsou rozhodnutí, která jsou přijímána v Bruselu a která musí členské státy bezpodmínečně aplikovat. Hlasitě si stěžují třeba zemědělci (byť kupodivu nikoliv na štědré dotace) nebo vidíme současné problémy kolem uprchlické krize. Naše legislativa se musí přizpůsobit evropským normám, i když ne vždy pro nás mohou být tím nejlepším řešením.

Ruku ale na srdce – připravili by nám naši politici a zákonodárci lepší alternativu než ti bruselští? Od roku 1989 jsme byli svědky řady vládních uskupení a určitě se shodneme, že k žádným zázrakům nedocházelo. Naopak, v nejednom případě můžeme být jen a jen rádi, že existuje alespoň ten bruselský mechanismus, který brání našim politickým koumákům v ještě větších excesech.

Společná Evropa založená na společné historické zkušenosti a společně sdílených hodnotách je jedinou dobrou a správnou alternativou naší budoucnosti. Společný trh, volný pohyb osob, podpora regionálního rozvoje, stabilní a transparentní ekonomické prostředí, ale také společná měna (byť zatím bez naší účasti) jsou atributy, které pomohly nebývalému ekonomickému i společenskému rozvoji všech členských států.

Nedejme se obelhávat tzv. euroskeptiky, zpochybňujícími úspěchy, jichž jsme díky členství v Unii dosáhli. Nenaslouchejme hlasům hovořícím a přehodnocování našeho statutu v Evropě. A nenaslouchejme ani hlasům volajícím po zpomalení politické a ekonomické integrace členských států. Jsou to hlasy, které hledají výhody pro sebe, hlasy těch, jímž nevyhovuje evropský dozor nad jejich šikovnými prstíky a které tak rády a hlasitě kritizují evropskou legislativu zejména tam, kde brání jejich vlastním zájmům.

Naše země je malá, ale krásná. Po odstranění komunistické diktatury nám svobodná Evropa nabídla účast na svém rozvoji. Stali jsme se členem silného a velkého společenství, které nám poskytuje pomoc a ochranu v prostředí daleko větších hráčů jako jsou třeba Rusko nebo Čína. Odchod Británie je sice smutným loučením s jedním ze členů evropské rodiny, ale současně výzvou k dalšímu pokračování naší společné cesty.

Ano, je třeba se poučit z britského odchodu. Toto poučení by však nemělo spočívat v uvolňování současných svazků, ale naopak v jejich dalším zpevňování. Chceme-li být silní, musí být silné i evropské vedení. Jestliže Německo, Francie a další zakladatelské státy hovoří o posilování společných evropských orgánů, pak je třeba se k těmto hlasům přidat. Jediná smysluplná budoucnost a záruka prosperující společné Evropy a s ní i naší krásné země není jen ekonomická integrace, ale i její silné politické vedení, které obhájí naše společné zájmy na světovém kolbišti a které možná zachrání i některé členské státy samotné od jejich vlastních vlád, myslících pouze na krátkodobé zájmy svých stranických sekretariátů. Koneckonců, to platí i pro britské konzervativce. Aby vyhráli volby, slíbili občanům referendum o členství v EU. Dnes mají jeho výsledky. Odpovídají však opravdovým zájmům britských občanů?