To jsme se načetli komentářů, analýz, úvah a všemožných přípisků nejrůznějších našich „erudovaných“ odborníků na americkou problematiku předpovídající nezájem nového amerického prezidenta o světové dění a jeho sbližování s putinovským Ruskem.

A nelze se než ptát, kam všichni ti chytrolíni na ta svá moudra chodili. Jen co přišel nelidský, barbarský a celé lidské civilizaci, ať už muslimské, křesťanské, ateistické či jakékoliv jiné, zcela neakceptovatelný útok chemickými zbraněmi, při němž umírali a trpěli nevinní civilisté, byl to zase americký prezident, kdo jediný vztyčil prapor odporu a poslal vojáky a techniku na zkrocení zlého draka. Reakce opravdu rychlá.  Jak dlouho by to asi trvalo jeho předchůdci? To by zase bylo diskusí, jednání, výborů, konferencí, než by konečně bouchl do stolu…

A kdo to nejostřeji protestuje vůči americkému počínání? No zase prezident Putin, ten, který měl být dle našich politologů Trumpovým spojencem. A zatímco Evropská unie významně mlčí, její odcházející člen Spojené království bez váhání americkou akci podpořil. Tak jak jsou rozdány ty karty? Vidím vše při starém a jak má být, USA a UK jednoznačně na straně práva a lidské důstojnosti, Rusko hájící pouze své velmocenské zájmy za jakoukoliv cenu a ve spojení s kýmkoliv, kdo se zrovna namane, a Evropská unie čekající za bukem jak to všechno dopadne, aby pak nakonec zase „došlo na její slova“.