A jak moc je důležitá pro nás, kteří jsme 17. listopad 1989 mohli prožít jako zásadní společenský mezník, jehož důsledky jsme v pozitivním smyslu slova pociťovali v pracovním i osobním životě?

Je jednoduché dělat kategorické závěry, dívat se na svět černobíle a tedy i konstatovat, že pro značnou část české společnosti přestává být svoboda jako hodnota podstatnou a chtěnou. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že inklinace k silným vůdcům, nárůst míry etatismu a popularity laciných slibů mou domněnku potvrzují. Svoboda nikdy nemůže fungovat sama o sobě.

Ve svobodném prostředí nese každý odpovědnost sám za sebe a je si toho také plně vědom. Zdá se mi, že právě tento aspekt značnou část české společnosti od svobody jako vzácné hodnoty spíš odrazuje. Odpovědný život ve svobodném prostředí není jen jednoduchý; je spojen s obavami o budoucnost, což mnohé z nás velmi znejisťuje.