Tak nízká složená daňová kvóta u nás byla naposledy na konci 90. let minulého století. Tak proč se nám zdá, že nás daně dusí? Protože jsou složité. Třetí sazba DPH zavedená od 1. ledna 2015, zákon o dani z příjmu se 140 novelami, poplatky za administrativní úkony státu, špehování podnikání formou statistiky, elektronický dohled, obrovská nejistota v oblasti daňových změn atd., to vše skutečný daňový odvod prodražuje a komplikuje – nehledě na zásahy do soukromí. Vyšší složená daňová kvóta by paradoxně mohla být pro plátce levnější a přijatelnější, pokud by daňovou administrativou ztratili méně svého času a svobody. Většina drobných plátců raději obětuje pár stovek nebo tisícovek, aby za ně daňová přiznání vyplnil někdo jiný. Jaké jsou skutečné náklady na odvod a výběr daní, to nikdo neví.

V roce 2015 začíná být znovu aktuální židovský exodus ze zemí západní Evropy. Kdo by si to ještě před deseti lety pomyslel? Nikdy by mě nenapadlo, že se dožiji okamžiku, kdy Židé začnou houfně – po desítkách tisíc - odcházet z Francie nebo z Belgie. Panuje kolem toho trapné ticho, ze kterého mrazí. Angažované levičáctví se prohnilo hluboko do společnosti. Tak dlouho jsme si hráli na politickou korektnost a velebili Boha multikulturalismu, až jsme zapomněli na své vlastní kořeny. Dokonce náš vlastní ministr zahraničí Zaorálek je schopný vystřihnout v Parlamentu projev, ve kterém západní hodnoty prohlásil za důvod světových válek a holokaustu. Záměrně zamlčel, že pakt mezi nacistickým a komunistickým režimem byl ve skutečnosti smlouvou proti hodnotám, na nichž stojí naše civilizace. Zrůdné miliskování s nejrůznějšími kreaturami pokračovalo v průběhu celého dvacátého století. Lidožrouti z Afriky se na letištích líbali se socialistickými představiteli Francie i Sovětského svazu. Tehdy někdy se začalo v OSN módně hlasovat proti Izraeli. Sklízíme nyní plody naší vlastní blbosti.