Plynule na něho navázal slovenský premiér Robert Fico, který Sobotkovo oznámení doplnil o vysvětlení, že by nám přítomnost cizích vojsk na našem území připomínala rok 1968. Kdyby páni premiéři použili formulaci, že „momentálně“ či „v tuto chvíli“ není přítomnost spojeneckých vojsk na našich území nezbytná, ještě bych to pochopil. Věc ani nestojí tak, že by američtí mariňáci stáli seřazeni ve vyloďovacích plavidlech a čekali, která spojenecká země se jich ujme. Takto ale oznámili, ať s námi spojenci nepočítají. Osobně mě nesmírně mrzí, že spojeneckou přítomnost odmítají i někteří představitelé konzervativní pravice. Sice k tomu mají úplně jiné důvody, ale ve výsledku je to prašť jako uhoď. Jsem velice kritický k jednostranné démonizaci Ruska, ale přehlížet jeho imperiální tradici a USA vnímat pouze jako levicovou zemi, to je absurdní přístup hraničící s politickým kretenismem.

Pekelná dámská jízda v podání ministryně spravedlnosti Heleny Válkové a její dnes už bývalé náměstkyně Hany Marvanové je pro nezúčastněné oko a ucho typická pavlačová boxovačka: pomluvy a drby. Mohlo by mě to těšit, protože to poškozuje renomé vlády, resp. Hnutí ANO. Ale netěší mě to ani trošku. Jasně se ukazuje, že nám vládne parta politicky nesourodých osob, o jejichž motivech vůbec nic nevíme. Politici, kteří se poprvé potkali někdy v loňském roce v ředitelně Agrofertu, se prostě nemohou opřít o sjednocující ideologii. Dokonce tvrdí, že ideologie je chyba, protože hlavní je „odbornost.“ Vypadá to velice pěkně a výborně se to prodává: „Vždyť politici jenom kradli a lhali vám, kdežto my máme odborníky, kteří makají, jsou bohatí a úspěšní.“ Však to známe. Pan majitel Hnutí ANO, Andrej Babiš, to opakuje už i místo pozdravu. Jenomže se ukazuje, že když odborníci nehájí ideologické zájmy, tak hájí pouze svoje zájmy. A to dost tvrdě.