Opakovaně zdůrazňuji, že veškeré mé výroky tehdy i dnes nejsou vedeny proti osobě Pavla Šámala, nýbrž, což je ale mnohem zásadnější, proti postupu, jakým byl do funkce ustanoven. Zároveň nezpochybňuji pravomoc prezidenta ČR jmenovat předsedu Nejvyššího soudu ČR. Ústavní soud ČR a Nejvyšší správní soud ČR v minulosti opakovaně zdůrazňovaly, že v demokratickém právním státě nestačí jen znát, kdo co rozhodl, ale je nutné, aby byl znám i proces rozhodování. A to se v tomto případě nestalo.

Dovolte, abych připomenul, co řekl Pavel Rychetský v roce 2002 pro BBC, kdy byla jmenována paní doktorka Brožová předsedkyní Nejvyššího soudu ČR.
Cituji: "...otevřeně říkám, že jaksi ta rychlost, ten nezvyklý spěch není normální v demokratických systémech, aby jeden den podal soudce Ústavního soudu ČR demisi a druhý den, nebo třetí, oznámil pan prezident, koho navrhne místo něj. Navíc, aby tak učinil bez konzultace třeba s předsedy parlamentních komor nebo s předsedy poslaneckých výborů, podle mého soudu i s představiteli vlády, třeba co se týče obsazené té funkce předsedkyně Nejvyššího soudu ČR, tak to se mi zdá dokonce nemožné, tak činit bez konzultace s ministrem spravedlnosti."

V minulých hodinách jsem měl možnost hovořit s některými osobami v justici a zdá se, že Pavel Rychetský se aktivně podílel na tom, aby o 13 let později byla výměna provedena podobně, ne-li stejně, a popřel tak sám sebe.

Je dobrým zvykem vyjadřovat se o předsedech soudů s úctou. Úcta však nemusí znamenat jen klanění se, nýbrž i upozornění na chyby, kterých se dopouštějí. A přesně k tomu došlo.

Soudní systém v ČR je založen nejen na jeho nezávislosti na moci výkonné, ale i na vzájemné nezávislosti soudních orgánů uvnitř justice, a to včetně nezávislosti a nepropojenosti personální.