Obvykle se najde na každé z nich nebo v každé straně někdo, kdo je někomu jinému protivný, koho skutečně nechceme podpořit. A naopak. Člověk má třeba jednoho favorita, ale celkově mu ta strana „nevoní". O to horší je pak váhání. Kolikrát já jsem slyšela: „Volil/a bych vás, ale tenhle..." Tak shrnu, co na to říkám.

Politické strany nemohou vždy plnit zcela svoje programy, a tak záleží na tom, na jakých jsou postaveny idejích. Dokonce i třeba SPD Tomia Okamury nebo ANO Andreje Babiše mají svůj ideologický základ, nějaký pohled na svět, který uplatňují na každý problém. Čili – volbou SPD nevolím Okamuru, ale způsob řešení problémů.

Člověk by měl volit ten pohled na svět, který je mu nejbližší. Sympatie nebo antipatie k lidem z konkrétní strany jsou sice důležité, ale neříkají, co která strana bude dělat.

Příklad 1: chcete doplácet u lékaře v ordinaci a chcete privatizaci nemocnic? Tak volte ODS, TOP 09, ANO, Svobodné a spol. V čekárně ubyde seniorů, možná se za svých několik desetikorun dostanete na řadu o čtvrt hodiny dříve. A privatizované nemocnice by přece mohly holdingu dobře vydělávat…

Příklad 2: chcete platit svým dětem vysoké školy, chcete rušit státní školky a platit si soukromé? Tak znovu volte ODS, TOP 09, ANO, Svobodné, KDU-ČSL, Realisty a spol. V jejich optice je potřebné otestovat zájem mladých lidí o vzdělání zdaněním. Nebo jsou to strany v podstatě elitářské, pro které je klíčové vzdělání dětí z několika tisíc bohatých elitních rodin místo vzdělání 1,6 milionu ostatních žáků a studentů.