Ale ten návrh má logiku a není to nesmysl. I když je faktem, že se do jisté míry zavádí povinné desetileté vzdělávání. Jenže – nepřidáváme věkově „nahoře“ (což už tady jednou bylo), ale „dole“. A než se kritici nadechnou k dalšímu křiku, bylo by dobré si trochu ujasnit, proč vlastně.

Takže – proč vlastně?

Rovné šance nejsou prázdné sousloví a neznamenají v žádném případě rovnost před přírodou a ani před původem. Někdo se narodí takový, jiný onaký, někdo má talentu na rozdávání, v jiném se jenom těžko něco hledá. Ale především jeden se narodí rodičům schopným komplexní péče, jiný má prostě smůlu. Mámu s tátou si nikdo vybrat nemůže.

Tedy do prvních tříd přicházejí děti ve velmi různorodém vývojovém stádiu. Přičemž ona různorodost je vpravdě různorodá. Některé děti nemají základní hygienické návyky, neumí držet tužku a mnohdy není ani jejich čeština nijak excelentní, nikoliv výjimečně není skoro žádná. Jiné si ruce myjí pořád, s jazykem opravdu nemají problém, jenže jim chybí sociální návyky, nemají zkušenosti s vrstevníky, jsou ale naprosto dokonale znalé televizních pořadů či videoher vhodných než pro děti spíše pro starší a pokročilé.