Dolní komora, která se na plénu, ve výborech, během kulatých stolů a na dalších formálních i neformálních jednáních zabývala normou více než rok, poslala na sklonku loňského roku do Senátu kompromisní znění návrhu zákona ústavní většinou 121 hlasů. Senát jej po zhruba dvoudenním projednávání ve výborech a na plénu nejtěsnější možnou většinou pozměnil do těžko přijatelné podoby.

Zásadní ohrožení budoucnosti národních parků představují přijaté pozměňovací návrhy senátora Jaroslava Větrovského. Například vypuštění ustanovení o dlouhodobých cílech ochrany národních parků jako nejvzácnějších částí naší přírody ponižuje formálně nejcennější kategorii chráněných území daleko pod úroveň, která je pro zachování unikátních 1,5% rozlohy České republiky žádoucí.   Stojí za připomínku, že zmínka o dlouhodobých cílech ochrany přírody se neobjevila v textu zákona  během projednávání novely v Poslanecké sněmovně, ale je součástí zákona od jeho vzniku na počátku 90. let.

V souvislosti s návrhem na vypuštění části o dlouhodobých cílech ochrany národních parků text schválený senátory umožňuje takové způsoby rekreačního a turistického využití území, které otevírá národní parky živelným aktivitám bez ohledu na zájmy ochrany přírody a krajiny. Pod záminkou retence vody také umožňuje budování umělých vodních nádrží, jejichž význam pro skutečně účinné zadržování vody v krajině je více než sporný. Návrh by například umožnil vybudování přehradní nádrže na Berounce na území zamýšleného Národního parku Křivoklátsko.