Vlastenectví se kardinálně odlišuje od nacionalismu. Nacionalismus – to je nenávist vůči všem jiným národům, vlastenectví – to je láska ke své vlasti. Tato definice ruského vědce Lichačova je tak jednoduchá, až je takřka geniální. Ovšem řekl to Rus, a tak pozor! To se nemůže trpět! Zrovna tak se nesmí trpět nějakému hejtmanovi Haškovi, či poslanci Foldynovi jejich svobodné rozhodnutí uctít památku padlých vojáků, osvoboditelů z Rudé armády podle svého. Tak takhle si tu demokracii nepředstavujeme.
Typickou ukázkou reakce „lidskoprávního farizeje“, je odsuzující prohlášení europoslance Pospíšila v televizi. Je to, prý, jeho občanský postoj. Normálním občanům nevadí kolona motorek. Vadí jim teatrální, úmyslně propagační jízda kolon vojenských obrněnců cizí mocnosti. Proháněli se tu v Protektorátu a následně při Bratrské pomoci vojsk Varšavské smlouvy. Motorka nemá kanon ani kulomet. Ti, co neztratili pamět už nestojí o další dočasně umístěná „bratrská“ vojska . Tentokrát s hvězdami na modrém, místo na rudém podkladu. Nejde si nepřipomenout, v této souvislosti verš z písně „Demokracie“ Karla Kryla:
„Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje, místo, abychom stáli“
Protože to, co nám všem ti "lidskoprávní pravdoláskaři" ve skutečnosti dělají? To je cesta k policejnímu státu a režimu tvrdé ruky. Jejich bezbřehé násilnické chování, způsobilo a působí, že jsou represivní a ochranné složky státu nuceny přijímat čím dál sofistikovanější, tvrdší, a nekompromisní opatření.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV