Chápal jsem to, že tyto hrátky pěstoval Václav Havel. Neměl rád politické strany a domníval se, že moc by měly mít charismatické osobnosti, za kterou pokládal samozřejmě i sebe sama. Když antikomunistickými šťouchy znemožnil sociálním demokratům opřít se o přirozeného koaličního partnera, dostal šanci na různé zákulisní hrátky ve prospěch svých oblíbenců. Pamatuji si, jak zamezil větší spolupráci sociálních demokratů a komunistů v roce 2002, kdy tyto dvě strany měly 111 poslanců z 200 a mohly by společně ve Sněmovně hodně věcí prosadit. Místo toho vznikla koalice, která byla velmi vratká a opírala se o většinu 101 z 200. Ale to je minulost, stejně jako je minulostí Václav Havel.