Asi ji málokdo chce číst, takže mi dovolte z ní citovat některá podstatná data:

V roce 2015 byla úhrnná plodnost 1,57 dítěte na jednu ženu (str.11). V roce 2050 bude počet osob starších 65 let asi 3,2 milionu (1/3 populace), počet velmi starých lidí (85+) je odhadován na 0,6 milionu (6% populace). V ČR bude žít už jen 9,8 milionu lidí. Náklady na výchovu dítěte se odhadují v průměru na 2 000 000 Kč.

Některé návrhy řešení by mohly část problémů alespoň zmírnit – například výstavba startovacích bytů pro mladé rodiny míří na to, co je skutečný problém. Souhlasím i s tím, aby bylo víc míst na částečný úvazek. Také nedostatek míst ve školkách je komplikací – ale upřímně, váhal bych, jestli si vybrat k žití „zapadákov“, jehož zastupitelé utrácí za nejrůznější hlouposti a nedokážou 20 let vyřešit něco tak důležitého jako místa v MŠ (tím myslím například Prahu).

Co však v koncepci rodinné politiky nenajdete, je vize, návrh řešení, které nepovede k průšvihu. Proč? Protože pro udržení populace potřebujete průměrně 2,1 dítěte na jednu ženu. Navržená opatření si berou za vzor země, které mají průměr 1,9. To má podobný smysl, jako když jedu autem proti zdi rychlostí 120 km/h a řeknu si, že když zabrzdím na 90, tak to bude stačit.

Vláda prostě akceptuje fakt, že Čechů a Češek bude méně a nedá se s tím nic dělat. V jedné části konstatuje, že na výchovu dítěte musí rodič vynaložit asi 2.000.000,- Kč, a rozhodne se to řešit tím, že nabídne možnost volby zvýšení porodného o 15.000,- Kč a stokoruny přídavků navíc (+ obvyklý balast v podobě diskusních panelů, fór a komisí). Žádná záchranná brzda, opravdový plán, vize.