Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové,

vystupuji zde s návrhem na úpravu schváleného programu schůze. Navrhuji, aby byl sněmovní tisk číslo 129, měl by to být bod 61, tedy návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, zařazen jako první bod páteční schůze.

Dovolte mi nyní podrobně odůvodnit, proč je tento krok nezbytný a proč nesmíme projednání tohoto tisku dále odkládat. Všichni to známe: Přijde státní svátek a lidé si na internetu zoufale dohledávají, jestli je to přesně ten den, kdy si můžou skočit do obchodu koupit rohlíky, nebo jestli stát rozhodl, že se ten den nakupovat nesmí. Současný zákon je – promiňte mi ten výraz – definicí chaosu: Máme svátky, kdy je zavřeno, a svátky, kdy je otevřeno. A kdo z vás z hlavy bez nápovědy řekne, jak je to 28. září? Jak je to 17. listopadu? Proč je v jeden den, významný den, zavřeno a v ten druhý, možná stejně důležitý, otevřeno?

Tento zákon nevytvořil tradici, ale totální zmatek. Je to typický příklad sociálního inženýrství, které v praxi selhalo. Lidé nejsou malé děti, aby jim stát musel říkat, kdy mají jít nakupovat a kdy mají být s rodinou. Tento zákon je hluboce nespravedlivý a taky diskriminační. Proč stát trestá prodejny nad 200 metrů čtverečních a menší nechává být? Proč si v supermarketu nesmím koupit dětské plínky, ale na benzínce, kde jsou nahuštěny na 5 metrech čtverečních, ano? To není ochrana zaměstnanců, to je šikana jednoho konkrétního segmentu podnikání. Mluvíme zde o narušení hospodářské soutěže – velké provozovny platí daně, zaměstnávají tisíce lidí a stát jim svévolně zakazuje v určité dny generovat obrat. To je v přímém rozporu s principy volného trhu, na kterých je naše země postavena a také by stát měla.