Již řadu měsíců probíhá boj, a jinak to nazvat neumím, proti většinové společnosti. Proč? Komunita LGBT nabírá na síle, na pomoc spěchají neziskové organizace a všichni křičí, že společnost menšinám ubližuje. Máme se cítit vinni. Ale je takový tlak oprávněný?

Svým textem nebrojím proti menšinám, proč taky, pokusím se jen pojmenovat to, co vnímám kolem sebe i to, proč to budí takové vášně.

Homosexuálové, naprosto běžní lidé, kteří touží milovat a být milováni. Je to naprosto v pořádku a také jim v tom není nikterak bráněno. V zaměstnání to nikdo nezjišťuje. Proč by také měl? S kým uléhám večer do postele a s kým se budím, je čistě moje soukromá věc a nemá vliv na to, jestli umím svářet, prodávat, učit nebo okopávat záhony. Jenže tady to bohužel nekončí.

Aniž bych chtěla kohokoliv dehonestovat či urazit, dovolím si menšiny nazvat anomálií, anomálií ze statistického hlediska. Podíl homosexuálů se odhaduje na 4%, dalších queer menšin obvykle ještě na méně. Tedy ano, jde o statistickou anomálii. A co nyní pozorujeme, je tlak, aby se drtivá většina společnosti přizpůsobila anomálii. A když nechce, je okamžitě onálepkována termíny homofob, nenávistný člověk, rasista (vtipné) apod. Stále častěji slyším, že Overtonovo okno je zase více pootevřeno. Ano, postup tomu naprosto nasvědčuje (www.rodon.cz/pdf/clanek.php?id=3899)