Přestože jejich volební výsledek je opravňuje k velmi důraznému prosazování líbivých předvolebních slibů, při jednání se svým potencionálním partnerem – neokomunistickou ČSSD – rychle „měknou“. Pro nezasvěcené, nebo občany, kteří si nepamatují jejich rétoriku, se vlastně nic podstatného neděje. Sledují rychle běžící události jen jako zkratkovité a časově velmi omezené půtky stran usilujících o posty ve vládě České republiky, nebo jako obvyklý taneční ceremoniál, bez kterého se to neobejde.

V čem důležitém tedy Babišovo ANO dosud ustoupilo? Tak předně neplní slib týkající se účasti ve vládě. Vzpomeňme si na předvolební projevy samotného předsedy této organizace, ve kterých tvrdil, že se jako političtí začátečníci v žádném případě nepohrnou za vládními posty, ale že budou nejdříve alespoň jedno čtyřleté období nabírat zkušenosti v parlamentních lavicích. V případě nutnosti prý „státotvorně“, za jistých podmínek, podpoří vznik i existenci nejvyššího exekutivního orgánu země, pokud socialisté nebudou schopni zajistit vládě většinovou podporu v Parlamentu České republiky. Nenaplnění tohoto slibu je pochopitelné a odpustitelné, protože samou logikou výsledků voleb je ANO převzít značnou část odpovědnosti za řízení naší země doslova nuceno.

Pod stůl však padá mnohem závažnější slib spočívající v respektu Ústavním soudem potvrzeného vyrovnání se státu s církvemi. Pan Babiš a jím angažovaný tým bohužel přejímá hloupou argumentaci takových „celebrit“, jakými jsou například Jan Mládek (studoval za hlubokého komunismu v Sovětském svazu) nebo zmatený Lubomír Zaorálek, kterého nechce kvůli jeho intelektuálním rozměrům za ministra ani výrazně levicový president Miloš Zeman. Lídr ANO opakuje po těchto lidech, kteří dlouhá léta bojkotovali přijetí příslušného zákona, jejich zcestnou argumentaci, že církve dosáhly „nemorální“ výše náhrad, a že přijaté řešení enormně zatěžuje předlužený rozpočet státu. Neopustím si poznámku, že právě tito pánové svou dlouholetou činností v zákonodárném sboru ČR, účastí ve vládách naší země, a to v otevřené spolupráci s komunisty, notně k neutěšenému stavu veřejných financí přispěli. Úspěšně také blokovali vyrovnání se s církvemi, jako obvykle neuspěli se svým protestem ani před Ústavním soudem.

Andrej Babiš, nekorunovaný monarcha ANO, bez hluboké analýzy problému přejímá jejich zcestný argument, že při bídném hospodaření státu, občas vedeném těmito soudruhy, by měly mít církve ohledy na páchané nepořádky, měly by těm výtečníkům ponechat k rozhazování další polovinu z méně než poloviny skutečné výše škod jim způsobených od roku 1948, kterou s Nečasovou vládou – budiž jí za to dík – konečně ujednali.

Sociálně-demokratická vláda za ministrování Pavla Dostála připravila téměř před deseti léty návrh na odškodnění církví ve výši kolem 150 miliard korun! Je třeba vědět, že od předložení tohoto kvalitně připraveného a nerealizovaného spravedlivého návrhu vládě ČSSD (ta jej neschválila) do dnešního dne načerpal stát z ukradeného majetku mnoho dalších miliard, a znehodnotil jej o další velmi slušnou částku.